- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Pravda je bohužel taková, že obětí teroristického útoku se dnes může stát průměrný západoevropan kdykoli a kdekoli.
Tak nějak se také říká, že teroristické útoky s ničím nesouvisí. Se žádným náboženstvím a dokonce ani s migrací. Přitom všichni vědí, že úzce souvisí s jedním konkrétním náboženstvím a stejně tak s lidmi, kteří do Evropy často přišli odjinud.
Přesto jsme Evropskou komisí neustále přesvědčování, že je třeba být solidární a přijímat. Karel Schwarzenberg se dokonce v těchto dnech nechal slyšet, že jsme ostudou Evropy. Protože nepřijímáme.
Přiznám se, že takovému postoji vůbec nerozumím.
Proč v České republice, Maďarsku, Polsku a dalších zemích bývalého východního bloku nedochází k teroristickým útokům, napadání žen kvůli oblečení, k vynuceným sňatkům, k vraždám ze cti a dalším projevům
fanatiků, kteří vyznávají jedno nejmenované náboženství?
Máme snad tak dokonalou policii a zpravodajskou službu? Dokonalejší než ve Francii, Německu a Rakousku? Máme dokonalejší zabezpečení hranic než vždy dokonalí Němci?
Ne, k teroristickým útokům u nás nedochází z jednoho prostého důvodu: Nepřijímali jsme. Nepřijímáme desítky let, jako tak činily západoevropské státy. Překotně. Bez rozmyslu. S cílem získat levnou pracovní sílu a udělat se lepšími.
Díky Bohu za to!
My v České republice tak nemusíme žít v každodenním strachu, že se v kostele, v obchodním centru, u školy nebo v metru odpálí zfanatizovaný atentátník. Zatím.
Já osobně si přeji, aby to tak zůstalo navždy.
Jsou dva druhy fanatismu, které nás v souvislosti s terorismem ohrožují. Jeden pochází od fanatických islamistů. Druhý od fanatiků, kteří chtějí dávat i přes otřesné zkušenost z okolních zemí volný průchod migraci a onomu nejmenovanému náboženství, které nemá s našimi tradicemi, historií a kulturou nic společného.
Obojí je stejně nebezpečné. To první by bez toho druhého nebylo.
Věřím v náš zdravý rozum a pud sebezáchovy. Važme si toho, že žijeme v bezpečné zemi. A snažme se dělat vše pro to, aby tomu tak zůstalo i nadále. Dlužíme to sami sobě, našim dětem a samozřejmě i našim předkům, kteří usilovali o vznik samostatného státu, kde se bude moci žít svobodně, pokojně a bezpečně.
Další články autora |
Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...