Připomněl jste mi vtip Vladimíra Renčína (jak jinak než pěkně nakreslený) s textem:

"Promiň státe, že i moje rodina je tvým základem" :-D

Moc se mně líbí představa, jak platí část penze děti. Co ti, jimž dítě (ať v dětství či dospělosti) zemřelo?

Má dítě platit na biologické rodiče, pěstouny, osvojitele? Na "nového" tátu, který jej živil, když biologický nezaplatil ani korunu? (Totéž může být pochopitelně i s matkou.) Jak v případě, že bylo polovinu dětství vychováno biologickými a pak náhradními? Kdo bude lhůty určovat?

Budou na tom stejně jako ti, co dítě nemají, resp. odvody jejichž dítěte nepřesahují průměr - buďto nebudou moci nebo chtít tuto možnost využívat. Dítě samo určí, na kterého seniora bude chtít platit (a zda vůbec). V obráceném gardu je to obdoba dědictví.

Kdy už se konečně naučí lidé základní vědomosti o práci s procenty!!

Procento vyjadřuje podíl z celku. Nelze počítat kolik procent jablek a hrušek jsme měli ze "všech jablek".

Takže sociální pojištění není "více, než 30 % z ceny práce". Protože cena práce je 1,34 hrubé mzdy, je sociální pojištění 'pouze' něco přes 24 % ceny práce.

Obdobně nesmyslná je úvaha o celkovém zdanění.

Děkuji za upozornění. Uznávám svoji chybu v argumentaci.