Donedávna jsem si myslel, že prezidentská volba je souboj výrazných individualit. Třeba jako ve sportu atletický sprint nebo skoky na lyžích. Události minulých dní se snaží tuhle mou teorii zbortit.
Vida, druhé kolo prezidentských voleb je týmová soutěž, jenom se to jednomu startujícímu před prvním kolem zapomnělo sdělit.
Přelepování vlastních předvolebních billboardů výzvou Volte Drahoše!, někteří poražení kandidáti z prvního kola po Drahošově boku na jeho setkání s občany Brna, kde v prvním kole vyhrál Zeman, ale je třeba to změnit.
Komentátor Martin Fendrych mj. napsal: „V nacvakaném sále Semilasso ho podpořili Michal Horáček, Marek Hilšer a Pavel Fischer. Nebývalé, nečeské, nadějné.“ Já dodávám: komické, směšné a navíc pro pana profesora Drahoše, bývalého předsedu Akademie věd, ponižující. Musí za něj orodovat druzí, když on má problémy s prezentací vlastních jasných stanovisek (má-li je vůbec)? Uvidíme, až se střetne tváří v tvář s prezidentem Zemanem...
Představme si, že na olympiádě vyhrál Bolt suverénně sprint na sto metrů. Za druhým Blakem přišla po doběhu většina ostatních poražených a nabídla mu pomoc: „Víme o čerstvě vyvinutém strojku s vrtulkou, s ním (pozn. aut.: kde asi umístěným?) toho Bolta na dvoustovce porazíš. Akorát ještě není odzkoušený... Ale nemáš co ztratit.“
Je pochopitelné, že Michal Horáček nese své volební fiasko velmi těžce, i když rozdává strojené úsměvy na všechny strany. Jenomže mě tak napadá, že je nejen bohatý, aby si mohl sám zaplatit kampaň a ještě rozdávat, ale je to i natolik zkušený gambler, aby okamžitě pochopil, že tyátrem s přelepenými billboardy jednak překřičí případné analýzy svého volebního výprasku a jednak se zavděčí protizemanovsky naladěné „pražské kavárně“ a většině médií.
Je zcela legitimní, když poražený kandidát osloví své voliče s doporučením, koho mají volit ve druhém kole. Jako pánové Topolánek, Hannig a Kulhánek. Řekli si své a stáhli se tam, odkud přišli. Není protizákonné ani to, co podniká pan Horáček (a s ním Fischer a Hilšer). Ale zásadní otázka zní, jestli to už není za hranicí férové soutěže.
Dalším otazníkem je, jestli to opravdu prospěje i Jiřímu Drahošovi. Jestli se ta „vrtulka“ nakonec neporouchá. Jestli ta okázalá přesvědčovací akce nebude mít u zatím nerozhodnutých voličů opačný efekt.
