V krušné době, kdy na nás ze všech stran míří koronavirus, aspoň jedna dobrá zpráva: fotbalové národní mužstvo vyhrálo skupinu Ligy národů a postoupilo o stupeň výš – mezi elitu.
Byla to krkolomná cesta, ale se šťastným koncem. Liga národů začala pro český nároďák nejhůř, jak to bylo možné: po nadějné úvodní výhře na Slovensku 3:1 a před domácím duelem se Skotskem rozprášila hygiena vítězný tým kvůli pozitivním testům na covid-19 dvou členů realizačního týmu, přičemž hráči byli vesměs negativní. Ne aby poslala ty dva do karantény, ale vystavila stopku všem. Někteří hráči hlasitě protestovali, chtěli v Olomouci proti Skotsku nastoupit, ale nesměli. Narychlo slepený tým z reprezentantů třetí výkonnostní úrovně bojoval ze všech sil, ale smolně ztratil proti „áčku“ soupeře všechny tři body. O měsíc později už první garnitura vyhrála v Izraeli, což všem zvedlo náladu. Jenomže když se vzápětí ve Skotsku, při herní převaze, projevila naprostá střelecká nemohoucnost a prohrálo se 0:1, vypadalo to, že je všem nadějím konec: před posledním dvojzápasem ztrácelo Šilhavého mužstvo na Skoty čtyři body. Bylo jasné, že i když v domácím prostředí porazí Izrael a Slovensko, nebude to stačit, pokud Skotové se stejnými soupeři na jejich půdě neselžou. Selhali. Díky vám za velkorysý dar, potomci „Statečného srdce“, válečníka Williama Wallace, který by z vás určitě neměl radost, neboť jste za 180 odehraných minut nevyválčili jediný gól a dvakrát jste prohráli!
Pro nás je ovšem nejdůležitější, že české národní mužstvo v kritických chvílích neztratilo naději, uneslo pak tíhu posledních dvou nelehkých zápasů a vyhrálo je. Znamená to, že v příští sérii Ligy národů bude účinkovat v jedné ze čtyř skupin nejvyšší divize, což s sebou nese možnost utkat se v šesti zápasech se třemi špičkovými evropskými mužstvy. Ba co víc: v případě neúspěchu v kvalifikaci pro MS 2022, která začne příští rok zjara, zůstane mužstvu ještě šance dodatečně bojovat o účast v Kataru v baráži.
Je to odměna za vysokou kolektivní morálku týmu i individuální charakter jednotlivých hráčů v období, které bylo opravdu velmi složité. Před každým zápasem nejistota, kdo zase neprojde testem na koronavirus nebo kdo je zraněný. Trenér Šilhavý si navenek stále zachovával chladnou hlavu a naopak do hráčů pumpoval touhu po úspěchu. I proto se bude moci český fotbalový fanoušek těšit na příští dva roky.
Ovšem pod drobnohledem není všechno takové báječné, jak to vypadá podle mluvy čísel. Český nároďák má velký problém se střílením gólů, bez nichž se zápasy nevyhrávají. Může to samozřejmě částečně souviset s neúčastí Schicka, který bohužel tak trochu připomíná cukrovou panenku: příliš často je zraněný a pauzíruje. Ve Skotsku Češi ve snaze vyrovnat jednogólovou ztrátu sice svého soupeře chvílemi válcovali, ale nedokázali toho využít. Při neúčasti Schicka, Ondráška i Krmenčíka se už poněkolikáté na hrotu útoku trápil Vydra. Musíme jen doufat, že se podobná situace s absencemi takového rozsahu už nebude opakovat. Je však třeba, aby Schick i Krmenčík ve svých zahraničních klubech hráli. K přáteláku s Německem v Lipsku už byli Krmenčík i Ondrášek k dispozici, ale výsledek byl bohužel stejný. Že Němci s druhou hráčskou garniturou v sestavě přehrávali Čechy rychlostně i technicky, to nebylo velké překvapení, ale že se to dařilo ve druhém poločase v Plzni i Izraelcům, to už je námět k zamyšlení. Hra české středové řady je sice strojová, ale poněkud pomalejší a opatrnější než u předních evropských mužstev. Naštěstí to částečně vyvažuje velmi dobrá činnost v křídelních prostorech, což byla přednost hlavně ve srovnání se Slováky. Úplně vyřešené není ani složení stoperské dvojice, třebaže v posledních zápasech i bez Čelůstky obstála. Zlepšit se může všechno, jen když se bude všude hrát.
Těšme se teď na prosincové losování kvalifikace MS 2022, na jarní zápasy a pak na Euro. A modleme se, abychom porazili i zpropadený koronavirus a ten blázinec už zůstal minulostí.
