Smutný pohled na trápení fotbalistů Sparty připravil čtvrteční večer u televizních obrazovek. Jejich fotbal na hřišti Partizanu Bělehrad byl z valné části nekoukatelný.
Pakliže někdo doufal, že mohou prohru 0:1 z domácího prostředí v bělehradské odvetě s Partizanem vymazat a obrátit pohyb misek postupových vah, brzy na to musel zapomenout. Naopak Slavia potvrdila, že z evropské perspektivy je mnohem výš.
Pohled z vnějšku svádí napsat, že jakmile spolu s úvodním hvizdem rozhodčího spustil v okolí stadionu hřmotný ohňostroj, který ozářil nebe, hráčům Sparty spadlo srdce do trenýrek. Nebylo to sportovní gesto ze strany Partizanu, ale pokud bylo míněno k zastrašením soupeře, pak bylo velmi účelné. První půlhodinu sparťané jen přihlíželi, jak je soupeř válcuje jednoduchou a přímočarou hrou, které se nedokázali postavit. Před prvním inkasovaným gólem jsem nevěřícně zíral, co to předvádí stoperská dvojice Panák – Vitík. Ricardo Gomes si to štrádoval do vápna s míčem na kopačkách, ale oba jen přihlíželi a neatakovali ho! Nádhernou uličku mu udělali: prosím, pane Gomes, račte vystřelit.
To byl jen jeden z momentů, ale charakteristický. Stejný hráč skóroval podruhé hlavou, opět neobsazený. Sparta se vzchopila až ve druhém poločase, hlavně poté, kdy byl Ricardo Gomes po problematické druhé žluté kartě vyloučen. Nezdálo se mi, že chtěl nafilmovat penaltu, prostě při kličce klopýtl a šel k zemi. Sparta pak snížila na 1:2, ale celkový dojem z jejího vystoupení byl tristní. Včetně na Letné opěvovaného Hložka. Málo povzbudivé je, že trenér Vrba po zápase nevěděl, proč tomu tak je.
Bez ohledu na předvedenou hru není prohra na soupeřově hřišti o jeden gól žádná tragédie. Na vyřazení si Sparta zadělala porážkou 0:1 před týdnem doma, ačkoli na Letné nebyla horším mužstvem, ale trápila se v koncovce. V obou zápasech byl největší rozdíl v sebevědomí – a to sparťanům chybělo. Trochu překvapivě na sebe prozradili, že na takové zápasy ještě nemají. Proč? Zřejmě si uvědomovali, že jarní sezonu v lize začali bídně, a přinesli si to s sebou i do Evropy. Hráli jako svázaní. Škoda je, že z dvou zápasů nevytěžili ani bodík do národního pohárového koeficientu.
O šest bodů se naopak postarala Slavia dvěma shodnými výhrami 3:2 nad Fenerbahce Istanbul. Ta hrála naopak sebevědomě, zkušeně, a trenéru Trpiškovskému se podařil jedinečný tah se Sorem na hrotu útoku. Rychlonohý, nepolapitelný Nigerijec umožnil Slavii hrát na rychlé brejky, což u ní nebývalo zvykem. V odvetě dal dva góly a nejméně dva další měl na kopačce, ale zbrklostí šance zahodil. To lze u mladého a neotrkaného hráče pochopit. Byl nesporně nejvýraznější postavou utkání a fandové Slavie si jistě přejí, aby nedopadl jako nedávno Sima, který také výkonnostně vyletěl, všechny oslnil, pak se zranil a odešel na přestup. Yira Sor není typický koncový útočník, je to spíše křídlo, ale ukázalo se, o co víc znamená pro mužstvo než Tecl, který sice zodpovědně brání soupeřovu rozehrávku, ale nedá gól ani na něj nepřihraje.
Slávisté měli štěstí při nyonském losu: v osmifinále Konferenční ligy je teď čeká relativně slabší LASK Linec. Jenomže v pohárových soutěžích nelze nikoho podcenit, byť je aktuálně v rakouské lize až na osmém místě. Pozor! Role favorita Slavii nesedí, viz souboje s Midtjyllandem, Ferencvárosem a Legií Varšava.
