Fanoušci fotbalové Slavie si museli ve čtvrtek protrpět další blamáž, překvapivou porážku 1:3 v úvodním zápase Evropské ligy proti Beer Ševě. Obávám se, aby si na to postupně nemuseli zvyknout.
Bezradnost – neumím výstižněji popsat monotónní, bezkrevné a zoufalé dobývání obrany izraelského mužstva, mužstva, které se podle odborníků mělo stát pro slávisty lehko stravitelným soustem. Nestalo. Slavii v tomto zápase nefungovalo vůbec nic. Tradičně před sebou tlačila soupeře množstvím krátkých přihrávek do strany, zpět na brankáře, občas i dopředu, hrála pomalu, bez nápadu, bez momentu překvapení, ale jak bylo několikrát slyšet v pokynech od její trenérské lavičky – trpělivě. Tak trpělivě, až z toho krátce před přestávkou obdržela z ojedinělé akce soupeře gól.
Když se ještě za stavu 0:0 konečně Tecl obratně uvolnil a běžel sám na brankáře, vsadil bych cokoli, že zase šanci spálí. Vyhrál bych. Když se ocitl v gólovce volný Traoré, doufal jsem, že si vzpomene na 119. minutu utkání proti Seville, ale on napálil míč přímo na gólmana doprostřed branky. Kdyby aspoň jedna z těchto příležitost skončila vedoucím gólem, mohli slávisté po přestávce kontrolovat hru, což umějí o poznání lépe než střílet branky. Víc toho do přestávky neukázali – kromě kiksu při obdrženém gólu.
Mohl jsem se strhat smíchy, když v poločasové přestávce prohlásil ve studiu televize Nova Sport takzvaný expert Karol Kisel, že Slavia hraje skvěle – až na to, že nedala gól a sama ho dostala. Skvěle podle mne hraje mužstvo, které dokáže vstřelit nějaký ten gól, protože fotbal není krasobruslení. Ale copak může Kisel říct, že se Slavia herně trápí, když má v ligových mužstvech jako hráčský agent své zájmy? Takové lidi si jako experty, kteří mají před diváky zápas objektivně zhodnotit, může pozvat do studia jen novinářský diletant.
Po přestávce se s příchodem Stanciua podařilo Slavii najít aspoň jednu skulinu a Provodem vyrovnat. Ale pak, opět při neplodné převaze, zapomněla, že je na hřišti taky soupeř, a inkasovala další dva góly.
Je všeobecně známo, že červenobílí nemají gólové útočníky (podle trenéra Trpišovského „zabiják“ Musa se nedostal ani do jediné šance!), ale ukázalo se rovněž, včetně odvety v Midtjyllandu už podruhé, že postrádají kvalitního štítového záložníka, což se projevuje po ztrátě míče v útoku. Navíc byla v rozkladu přistižena i jejich obrana. Hovorka a Kolář udělali dvě fatální chyby, které je asi ještě dlouho budou budit ze spaní. Dnešní Hovorka je jen stínem Hovorky před zraněním, ovšem překvapivé jsou opakované chyby brankáře Koláře, který byl donedávna skutečnou poslední instancí. Už toho na něj bylo asi víc než dost. Stejně jako při duelu v Dánsku se tím sešívaným v závěru zápasu rozpadla celá koncepce hry.
Slavia si to evidentně nechce přiznat, ale má kvalitativně mnohem horší mužstvo než v předloňské sezóně, kdy postoupila do čtvrtfinále Evropské ligy. Deli, Ngadeu, Král, Souček a Coufal nemají v současném mužstvu adekvátní pokračovatele. Zato je v něm spousta průměrných hráčů, kteří snad stačí na domácí ligu, ovšem nikoli na evropské měření sil. Kromě toho je mužstvo z formy, což se projevovalo i v lize.
Přitom Liberec ve čtvrtek proti Gentu ukázal, že i s „béčkem Slavie“ v sestavě se dá zápas vyhrát, když má mužstvo jasnou koncepci, hráči plní taktické pokyny, jsou zodpovědní, podrží je brankář, nechávají na hřišti srdce, a tím si říkají i o přízeň paní Štěstěny, třebaže všichni soupeřovi hráči jsou individuálně na vyšší úrovni – ale nehrají týmově.
Slavia musí doufat, že ji celek Leverkusenu za týden podcení a dá jí šanci na dobrý výsledek. Nebo že se stane zázrak a červenobílí nám připomenou své lepší časy. Ve fotbale se leccos rychle mění. Nevím ovšem, kolik jejích fanoušků tomu dneska věří.
