Tak se čelo tabulky fotbalové ligy vyrovnává: Sparta ztrácí na druhou Plzeň už pouze jeden bod a na vedoucí Slavii dva. Je to zásluha nejen její, ale hlavně herního i výsledkového propadu soupeřů.
To, co předvedla o víkendu Slavia v Českých Budějovicích, nelze nazvat jinak než trapnost. Po nedávném selhání v Teplicích, kde uhrála pouze remízu 1:1, jsem předpokládal, že – poučena tímhle klopýtnutím – na jihočeského soupeře vlítne hned od začátku zápasu a vystřílí si tři body ještě do přestávky. Realita? Nejenže po prvním poločase žádný gól nepadl, ale v držení míče na tom byli líp Jihočeši, kteří přitom ovšem ani jednou nevystřelili směrem ke slávistické brance! I v naší lize je taková fotbalová hrůza k vidění jen málokdy. Nepřesnosti v kombinaci, minimální důraz v osobních soubojích, nízké procento získaných odražených míčů, absence herních nápadů, bídná střelba, šeď, z níž nikdo nevystoupil – tak se prezentovalo vedoucí mužstvo ligy.
Často se odborníci v médiích obdivují nad šíří hráčského kádru Slavie. Ano, vedle tří brankářů je v něm 27 hráčů do pole – bez tří fotbalistů tři jedenáctky! To nemají možná ani v Realu Madrid nebo Manchesteru City. Také slýcháme a čteme, že je vlastně lhostejno, kdo nastoupí v základu a kdo pak vyběhne na hřiště z nabité střídačky, protože jsou všichni téměř stejně kvalitní. V neděli na jihu Čech to bylo opravdu jedno – všichni hráli bídně. Stejně jako při remíze v Teplicích. Naproti tomu v budějovickém dresu střídající Adediran při protiútoku upláchnul Ousouovi a zajistil domácímu týmu výhru 1:0!
Z nečekané porážky byli zdrcení nejen fandové sešívaných, ale i trenér Trpišovský. Když měl televizní reportérce před kamerou zdůvodnit, proč hraje jeho mužstvo na soupeřových hřištích tak špatně, koktal jako záškolák při zkoušení před tabulí a nic o příčinách jsme se od něj nedozvěděli. Takhle v úzkých jsem ho ještě nezažil.
Ve třech venkovních utkáních od Nového roku ztratila Slavia pět bodů. Vyhrála jen v Pardubicích, a to ještě s velkým štěstím. Výkony v Teplicích i Českých Budějovicích pochopitelně nabízejí jednoduché vysvětlení: červenobílí své soupeře podcenili, přijeli na výlet s myšlenkou, že se outsideři ze strachu před zvučnými jmény porazí sami. Nelze to vyloučit, neboť podvědomí je mrcha zákeřná. Ale proč naopak doma slávisté poměrně snadno vyhrávají? Všichni soupeři si naoko pochvalují bouřlivou atmosféru v Edenu, ale ve skutečnosti z ní mají bobky, nic moc si nedovolí, a ulehčují tím sešívaným cestu za vítězstvím. Pokud dá Slavia brzy gól, jakž takž se jí daří. V opačném případě se trápí a na povrch vystupují její pomalost, stereotypní dobývání obrany, neschopnost vymyslet překvapivý tah… Zimní posila, záložník Zafeiris bude možná za čas výborný, ale jestli někdy nahradí Stancia, to ví bůh. Mužstvu Slavie chybí vítězný duch, kterým kdysi oplývala. V tuhle chvíli bych si na ni jako na mistra nevsadil, ale vím, že ve fotbale je všechno strašně pomíjivé a do konce ligy včetně nadstavby zbývá ještě 13 zápasů.
V sobotu přijede do Edenu Viktoria Plzeň, která v jarní části ztratila překvapivě už dokonce osm bodů. Taky se trápí, ale na rozdíl od Slavie si je schopna aspoň vytvořit vyložené gólové šance. Její hra není tak křečovitá jako slávistická, ale trochu se od ní odklonilo štěstí, kterého měla loni na rozdávání. Přestože přes zimu mužstvo posílila o Vydru, Květa a uzdravil se Sýkora (ale zranil se Kalvach), hraje hůř než na podzim.
Z problémů Slavie a Plzně pochopitelně těží Sparta. Po první půlce základní části ligy ji mnozí odepisovali, ale teď je znovu ve hře o titul. Ne že by nějak zářila, ovšem především zlepšila ofenzivu, do značné míry příchodem konstruktivního finského záložníka Kairinena, ale i tím, že trenér Priske trval na tom, že vedle sebe v útoku budou hrát dva koncoví útočníci, na hrotu Kuchta a nezvykle na křídle Čvančara. Těží z toho hlavně Kuchta, který se po chabém podzimu teď konečně rozstřílel, podobně jako Haraslín. Kdyby nás do konce ligy nečekalo ještě tak značné kvantum zápasů, momentálně bych si na Spartu vsadil spíš než na Slavii nebo Plzeň.
