Život je plný paradoxů. Možná se zdá, že takovým paradoxem je i fakt, že si fotbalisté Slavie v domácí lize dost často otevírali střelnici, zatímco v evropských klubových soutěžích měli zbraně zalité olovem. Ale on to zas takový paradox není. Skutečnost, že slávističtí střelci včetně talentovaného Necida jsou Evropě tak trochu "volní", může mít jednoduché vysvětlení: co stačí na české soupeře, není dost dobré pro mezinárodní scénu.
Fakta jsou výmluvná: v 16 ligových utkáních vstřelili sešívaní 37 gólů, což dělá slušný průměr 2,3 branky na zápas, kdežto v kvalifikaci pro Ligu mistrů a v Poháru UEFA se v 7 střetnutích strefili pouze jednou, a znamená to děsivý průměr 0,14. Možná se to zlepší posledním zápasem s Ajaxem v Amsterodamu, ale to už nic nezmění na vyřazení Slavie z evropských soutěží.
Téměř celý podzim se česká média rozplývala nad pohledným fotbalem made in Slavia. V některých zápasech bylo vskutku radost pohledět. Skolit Spartu na Letné 4:1 - který slávista by zůstal chladný? Vyhrát na Baníku - které sešívané srdce by neposkočilo? Mladičký Necid vstřelil 11 gólů, stal se největším objevem poslední doby. Jenomže to Evropu dnes už moc nezajímá.
Ukázalo se, že styl hry Slavie, naoko lahodný, nemá při mezinárodním měření sil s kvalitními soupeři naději na úspěch. Líbivé, leč zdlouhavé kombinace uprostřed hřiště, pomalá rozhrávka, hra do šířky a dozadu, absence kolmé přihrávky a střely ze střední vzdálenosti, to může platit na pomalé české obrany, ale nikoli na rychlé beky Fiorentiny, Aston Villy nebo Hamburku. Na zadek si z toho nesedli ani v Žilině, gól nevstřelila Slavia v Edenu dokonce ani rumunským venkovanům z Vasluii; jediný gól dal v odvetě - obránce Brabec! V prvních poločasech duelů s Fiorentinou a s Aston Villou hráli slávisté navíc ustrašeně, a to bylo v době, kdy z nich české obrany byly zoufalé. Ale to si ještě dokázali aspoň vytvořit nějaké gólové šance. Proti Hamburku už ani to ne.
Jediným nositelem křídelní hry je už delší dobu pravý obránce Krajčík. Je rychlý, drzý, má přesnou přihrávku a časovaný centr. Na levé straně Hubáček mu nesahá ani po pás. Švento, který by mohl být zleva nositelem rychlé křídelní hry, je od svého zranění z formy. Takže kdo uhlídá Krajčíka, má vyhráno. Hamburku se to podařilo, proto si slávisté nevytvořili jedinou gólovou příležitost. Navíc se zdá (projevilo se to už i v Příbrami), že na ně padla únava.
Líbivá technická hra s kudrlinkami by možná mohla uspět i v Evropě, pokud by byla rychlejší, což znamená nejen rychlý pohyb, ale i perfektní zpracování míče. A to je všeobecná bolest českých fotbalistů - míč je jaksi neposlouchá. Před rokem uspěla Slavia v předkolech Ligy mistrů především proto, že měla ma hrotu bleskurychlého Vlčka, který dokázal utéct a, byť toho hodně spálil, dát i rozhodující góly. To dnešnímu mužstvu chybí.
Pokud Slavia svůj líbivý, ale pěší způsob hry nezmění, může na jaře očekávat problémy i v české lize. Všichni už ji znají, navíc nebude mít Necida, pokud ten opravdu odejde do Moskvy.
