Ani jeden český fotbalový tým se v právě uzavřené skupinové fázi evropských pohárových soutěží neprotlačil do jarních vyřazovacích bojů. Tentokrát se to překvapivě nepodařilo ani Slavii.
Upřímně řečeno, fotbalová Evropa tím o nic nepřijde. Česko naopak o mnoho. O peníze, o prestiž a o vylepšení koeficientu.
Začněme u Viktorie Plzeň v Lize mistrů. Pro ni nejdůležitější bylo, že z předkol postoupila do hlavní soutěže, vydělala svému majiteli Šádkovi téměř půl miliardy korun, vrátila mu klidný spánek a zabránila finančnímu krachu potápějícího se klubu. To, co předvedla při měření sil s giganty Bayernem Mnichov, Interem Milán a Barcelonou, je jiná kapitola. Tu si Bílkovo mužstvo za rámeček určitě nedá. Soupeři si s ním pohrávali jako kočka s klubkem nití. Nepředpokládalo se, že by Západočeši mohli mnohem bohatším klubům konkurovat, ale tak propastný rozdíl v úrovni hry jsem osobně přece jen nepředpokládal. Viktoriáni si museli připadat jako po přistání na jiné planetě; nezískali jediný bod a skončili poslední s odstrašujícím skóre 5:24. Odráží to smutné zjištění, že mezi českou a evropskou špičkou se za tři roky rozdíl zase o kus zvětšil. Slavia v podobné situaci na podzim 2019 (místo Bayernu měla ve skupině Dortmund) vyválčila dva body při skóre 4:10, přičemž na Interu dlouho vedla a nešťastný vyrovnávací gól obdržela až v 92. minutě, druhý bod vybojovala na Camp Nou proti Barceloně se všemi esy v sestavě včetně Messiho. A hlavně dlouho se v Evropě hovořilo o jejích pozoruhodných a statečných výkonech.
Kde jsou ty časy, viďte, slávisté! Dnes její jméno bledne a psychika mužstva je v rozkladu, protože nedokázalo postoupit z relativně slabé skupiny Evropské konferenční ligy, v níž bylo považováno za horkého favorita. Na první Sivasspor ztratilo tři body, na druhou Kluž dva, za sebou nechalo jen kosovské Ballkani. V šesti zápasech vstřelila Slavia pouhých šest gólů, z toho polovinu v jediném, v domácím souboji s Ballkani. Kluži nevsítila ve dvou utkáních jediný (doma prohrála 0:1, v Rumunsku 0:2)! K tomu, proč vypadla, ovšem přispěla i neproměněná Provodova penalta v 93. minutě úvodního duelu v Sivassporu za stavu 1:1. Tam to střelecké trápení začalo a vyvrcholilo stejnou bezradností, stejnou remízou s týmž soupeřem v posledním utkání.
Celou skupinou slávisty provázela totální střelecká neschopnost. V každém zápase měli velkou územní převahu, chvílemi soupeře válcovali, ale zoufale selhávali v zakončení – ve finální přihrávce a ve střelbě. Nezměnilo se to ani poté, kdy v derby deklasovali Spartu 4:0. Zatímco na domácí scéně naložili Pardubicím sedm branek, Teplicím a Českým Budějovicím po šesti, Brnu, Dukle a Spartě po čtyřech, v Evropě hlavně spalovali gólové šance, pokud se v nich sporadicky vůbec ocitli. V lize nastřílel Tecl zatím devět gólů, kdežto v konferenční lize ani jediný – proti Sivassporu „dokázal“ překopnout prázdnou branku ze dvou kroků! Za Slavii v evropských soutěžích za celá ta léta neskóroval jedinkrát! Přitom by na hřišti vypustil duši, jak se snaží. A pořád hraje, neboť Jurečka nebyl na soupisce pro Evropu, Fila je odstavený na hostování v Teplicích a Schranz je zraněný. Tentokrát nastoupil Tecl až ve druhém poločase, kdy vystřídal Sora, na kterého se opakovaně nedalo dívat. Jsem zvědav na jeho další osud…
Jak si vysvětlit takovou blamáž Slavie? Zdá se, že pro soupeře je její hra hodně čitelná, nemá je čím překvapit, a tak jsou vždy o myšlenku vpředu. Zatáhnou obranu, nechají slávisty kombinovat, jsou při bránění pozorní, pohybliví, technicky zdatní. Červenobílí, kteří jsou pomalejší v myšlení i v konání, se tak postupně uvaří ve vlastní šťávě a s přibývajícími dílčími neúspěchy ztrácejí sebevědomí. Často vysílají vysoké centry před branku, kde ovšem nemají typově podobného hráče, jako jsou Chorý, Almási nebo Čvančara.
Zkrátka, co stačí v české lize proti Pardubicím nebo Teplicím, v Evropě nezabírá. Tenhle zásadní rozdíl je příčinou, proč slávisté na mezinárodní scéně momentálně ztratili lesk. Navíc si všechny dary paní Štěstěny vybrali už v předkolech, v duelech s Panathinaikosem Atény a Rakówem Čenstochová…
Pro Slavii je rok 2022, v němž právě slaví 130 let své historie, nejhorší pod trenérem Trpišovským. Neustále se vymlouvat na rozsáhlou marodku je už trapné. Prospěšnější by bylo dopátrat se kořene problému a vyřešit ho. Už před mnoha měsíci jsem se na tomto místě ptal, proč právě červenobílí mají tak enormní počet marodů. Špatně nastavená fyzická příprava? Špatná regenerace? Dnes tuto otázku kladou už mnozí, jenom Slavia mlčí. Něco je tu špatně. Něco je špatně rovněž v přestupové politice a celkově ve vedení mužstva. Cizinci mohou být českému fotbalu prospěšní, ale co je moc, to je příliš. Přicházejí se do Edenu ukázat, aby se prodali do ciziny jako Sima, Stanciu a Bah. Vytrácí se duch, který udělal před třemi roky ze Slavie mimořádné mužstvo. Kouč Trpišovský by měl ztratit punc nedotknutelnosti a po sezoně se zodpovídat vedení klubu i fanouškům z poklesu úrovně a ztráty prestiže Slavie v Evropě. Na podmínky pro práci se vymlouvat nemůže. Klub se stotřicetiletou tradicí by neměl být laboratoří pro pokusy trenérského štábu, co všechno mužstvo vydrží.
Závěrem bych chtěl pochválit mužstvo Slovácka. Nováček na mezinárodní scéně sice obsadil ve skupině Evropské konferenční ligy až čtvrté místo za Nice, Partizanem Bělehrad a Kolínem n. R., ale výhrou na půdě Nice a remízou na Partizanu zanechal v zahraničí velmi dobrý dojem; dnes už kdekdo v Evropě ví, kde leží Uherské Hradiště. A do své vlastní kroniky vepsal nejvýznamnější historický záznam.
