Se zájmem sleduju komentáře, úvahy a dramatické diskuse kolem fotbalového útočníka Stanislava Tecla. Nemůžu zastírat, že jsem jeho přísným kritikem, a stále tvrdím: útočník, který nestřílí góly, nemá na hrotu útoku co pohledávat.
Každý, kdo sleduje zápasy Slavie a národního mužstva, hned ví, o čem je řeč: dvě neproměněné tutovky v zápase s Legií Varšava, které rozhodly o vyřazení červenobílých z Evropské ligy, další dvě zahozené možnosti proti Ukrajině za národní tým, přičemž u té první se dá hovořit o velké smůle, i když i ta se dala vyřešit prudší nebo výš umístěnou střelou.
Ale ono nejde jen o tyto dva zápasy. Ty jen dokreslily skutečnost, že se to s Teclem táhne už delší dobu, prakticky od léta 2019, kdy se po operaci kolena a desetiměsíční pauze vrátil na trávník. Slávisté na něj čekali jako na smilování, protože v tu dobu začal mít značné problémy se střílením gólů Milan Škoda. Jenomže očekávání se nenaplnilo. V následující sezóně 2019/20 odehrál Tecl v lize 1305 minut, během nichž dal pouhé 3 góly. Pro porovnání: ve své nejlepší sezóně 2013/14 nastřílel v barvách Viktorie Plzeň za 1568 minut 12 branek. Tomu se přiblížil na podzim 2017, kdy během 1147 minut skóroval v dresu Jablonce osmkrát. Proto si ho Slavia ihned stáhla z hostování, ale na její střelecké bilanci se to neodrazilo. Naštěstí stříleli jiní. V následujících sezónách zaznamenal Tecl po třech gólech, v minulé o jeden víc. To je pro koncového útočníka tristní bilance. Kdyby aspoň oplýval gólovými asistencemi, ale s těmi je to v posledních sezónách podobné: 2 – 2 – 3. Jestliže někdo přirovnává spalovače gólových šancí Tecla k Pavlu Kukovi blahé paměti, dovolím si připomenout, že bývalý slávistický rychlík sice taky občas zahazoval příležitosti, přesto stačil nastřílet 154 ligových gólů, z toho v jedné sezóně například 23, 19, 16, 14, 13 atd., zatímco Tecl jich dosud nasbíral celkem 62. Je ovšem pravda, že Kuka nemusel tolik bránit...
Mám totiž silné podezření, že se na Teclovi podepsal způsob hry Slavie, kterou prosazuje trenér Trpišovský. Často mívám pocit, že prvotní povinností slávistického hrotového útočníka (Tecla nebo Kuchty) je napadat soupeřovu rozehrávku, vracet se hluboko do pole a bránit. I když současný trend velí, aby se do defenzivy zapojovali všichni hráči, v případě Slavie to považuju za silně přehnané. Nelze se divit, že pak chybějí síly a potažmo soustředěnost a klid v koncovce. Není to samozřejmě jediná příčina. K ní se přidává Teclova nepříliš dobrá orientace v šestnáctce, slabší technické vybavení, menší rychlost a rozhodnost... a v poslední době logicky sílící frustrace.
Proto mnozí fandové nechápali, jak se mohl Tecl ocitnout v nominaci národního mužstva. Ani já jsem tomu nerozuměl. Pravda, chyběli Schick, Krmenčík a Pekhart, ale postavit do základní sestavy útočníka, pro něhož je vstřelit gól neřešitelným problémem, je pro mě nepochopitelné. Jednak se nabízel na hrot Hložek, který tam v poslední době hrával za Spartu, jednak si mohl trenér Šilhavý proti Ukrajině vyzkoušet třeba Klimenta, v němž se skrývá větší perspektiva než v Teclovi nebo Doležalovi.
Tecl je považován za osobnost v kabině Slavie, je to hráč s týmovým duchem a vždy maximálním nasazením, mezi spoluhráči je oblíbený, k novinářům velmi vstřícný, k sobě i sebekritický, nemluvě o tom, že trenér Trpišovský s ním má nekonečnou trpělivost. To všechno je hezké, jenomže bohužel z toho není žádný užitek ani pro Slavii, ani pro reprezentaci. Někde jsem četl výrok Ladislava Vízka, že Tecl už dávno neměl být ve Slavii. S tím zcela souhlasím. Jinde, v jiném prostředí, při jiném způsobu hry, možná zrovna v Jablonci, by se mu střelecká slina třeba vrátila.
