Panoptikum s názvem Sparta

Fotbalová Sparta je v hluboké krizi. Prožívá nejhorší období od chvíle, kdy se její vedení rozhodlo pro skandinávskou cestu svého realizačního týmu. Až na dno ji teď srazila potupná prohra s Atlétikem Madrid 0:6.

Sparťanská srdce krvácela při pohledu na herní bídu mužstva v úterním utkání Ligy mistrů. Zoufalství v útoku, spousta chyb ve středu hřiště, naprostý rozklad v obraně. To, co předváděl tým v rudých dresech ve druhém poločase a zejména v samém závěru, připomínalo panoptikum. Fotbalisté třetího mužstva španělské ligy dělali z protihráčů voskové figuríny, a nebýt toho, že chtěli každou útočnou akci zakončit na jeden dotek až do „kuchyně“, mohl být rozdíl ve skóre mnohem větší než 6:0.

Šňůra mizerných výkonů a bodových ztrát Sparty v domácí i evropské soutěži se táhne od 27. září:

Sparta – Sigma Olomouc 2:3

Slavia – Sparta 2:1

Manchester City – Sparta 5:0

Viktoria Plzeň – Sparta 1:0

Sparta – Baník Ostrava 1:3

Sparta – Stade Brest 1:2

Mladá Boleslav – Sparta 2:2

Sparta – Teplice 1:1

Sparta – Atlético Madrid 0:6

Sparta se nechala zmást hladkým vítězstvím 3:0 nad „juniorkou“ Salcburku v úvodním zápase Ligy mistrů, kam se hrdinsky probojovala po nekonečných 19 letech. Pak ještě remizovala 1:1 ve Stuttgartu střelou Kairinena z přímého kopu, jaká se povede jednou nebo dvakrát za život. Žila snem, že nad ní v české kotlině není. A tady se to po báječném úvodu sezony začalo lámat. Podcenila Sigmu Olomouc a poté se nechala zadupat nejen Manchesterem City, ale i Slavií a Plzní. Najednou, k jejímu velkému překvapení, nebyla lepší, ale mnohem horší než soupeři. Ztratila herní jistotu, některé zraněné hráče a už se topila v ligovém rybníce jako Švorcová v močálu Kachyňova filmu Král Šumavy.

Fandové Slavie si na nějaký čas oddychli, že nebudou v hospodách i v zaměstnání vystavováni sparťanské nabubřelosti. Zmlkla, neboť letenské mužstvo za svým rivalem zaostává o propastných 14 bodů, čímž vysílá svým příznivcům zprávu, aby moc nepočítali s obhajobou titulu mistra, i když v českém fotbalu je možné skoro všechno.

Po potupném debaklu od Atlétika sparťanský kotel zřetelně vyjádřil svou nespokojenost, i když po většinu zápasu věrně povzbuzoval. Pískot ještě zesílil, když se hráči při děkovačce rychle otočili a zbaběle upláchli, protože se nechtěli dívat rozběsněnému davu do tváře. Ještě tu noc se sparťanské vedení z obavy, aby nepřišlo o fanouškovskou podporu, v klubovém prohlášení svým kotelníkům omluvilo.

Mužstvo působí odevzdaně, a to je to, co fandy nejvíc dráždí. Žádné vysoké nasazení, snad kromě Laciho, který ovšem přehání teatrálnost a sám taky nehraje dobře, žádná evidentní zarputilost a bojovnost. Proč hráči vypadají tak unaveně, když podobný program mají i Slavia a Plzeň. Obrana kupí hrubé chyby a útok ztratil glanc. Kde jsou ty časy obávaného útočného trojzubce? Birmančević je mimo hru kvůli zdravotním potížím, navíc se teď znovu zranil i Haraslín, který se jen nedávno vrátil z marodky. Na ní se průběžně střídají zadáci Sørensen, Zelený a Preciado. Ross zatím není tím, kdo by je nahradil, a Cobbaut se rovněž zranil.

Nikdo včetně trenéra Larse Friise není schopen vysvětlit, proč mužstvo kleslo tak hluboko. Tady dánskému kouči evidentně chybějí větší zkušenosti s krizovými situacemi. Co by asi v takové šlamastyce udělal Brian Priske, toho času adresa – Rotterdam? Předloni podobnou situaci zvládnul a udělal titul! Schází ale také Krejčí, který v létě odešel do Girony. Možná chybí víc v kabině než při hře. Pokud se blíží pravdě zvěsti o nesouladu mezi balkánskými hráči, on by to pravděpodobně srovnal. A v ligových zápasech by svým známým kverulantstvím vytvářel nemístný tlak na rozhodčí, což ovšem nikomu kromě sparťanů nechybí.

Zdá se, že příchody ofenzivních hráčů Solbakkena, Tuciho, Krasniqiho a Rrahmaniho (za 100 milionů!) minuly cíl, tedy zkvalitnění hráčského kádru. Národnostní směsice se ukazuje jako přebujelá. Když se hra nedaří, je třeba bojovat srdcem. Ale kolik těch českých srdcí v cizinecké legii ještě zůstalo?

Hráči i trenér jenom slibují, že se musí vrátit ke stavění základů, na nichž vyrostl mistrovský dům, ale blíže je nespecifikují. Ty se někam propadly, jinak se to nedá vysvětlit. Friis si před novináři stěžuje, že hráči v zápasech neplní jeho taktické pokyny a dělají hrubé chyby. Ale ani své vlastní chyby nepojmenovává.

Mnozí sparťané, i někteří z mých kolegů, co ještě přede dvěma měsíci označovali Friise za jackpot, teď volají po jeho vyhazovu. To mi nedává smysl. Pokud Sparta trvá na zahraniční cestě, neměla by to jednoduché s bleskovým hledáním jeho nástupce. Proto si myslím, že minimálně do zimní přestávky se pod Friisem židle neprolomí. A do té doby už budou třeba výkony mužstva stoupat. Někdy stačí jedna dvě, třeba i ušmudlaná, vítězství…

Všichni na Letné by se teď měli modlit, aby se v sestavě ještě někdy sešli Birmančević a Haraslín, protože s nimi by hra víc bavila i momentálně utlumeného Kairinena, který podle rozhovoru s jedním finským webem aktuálně přemýšlí o odchodu ze Sparty ještě před vypršením smlouvy. S osvěženým playmakerem by pak mohli rudí zase vyhrávat.