Ostudná prezentace českého fotbalu

Lžeme si do kapsy. Někteří fotbaloví komentátoři – je lhostejno, zda televizní nebo internetoví a ostatní – papouškují po lidech, které fotbal živí, a vsugerovávají veřejnosti, že úroveň českého fotbalu stoupá.

Jak jsme se přesvědčili v Osijeku během třeskuté chorvatské lekce, která skončila debaklem nároďáku 1:5, není to pravda. Náš fotbal je v evropském měřítku sotva průměrný a nic na tom nemění ani fakt, že občas některé klubové mužstvo, jako v poslední době Viktoria Plzeň v Evropské lize, trochu vyskočí.

Národní tým se v Chorvatsku čerstvě ztrapnil a zostudil Česko tak, že se mu chorvatská média doslova vysmívají – píší například, že „Češi padli jako knedlíky do hladového krku v pražské pivnici“. Nejde jen o to, že prohráli o čtyři góly, ale o nefotbalový a zbabělý způsob, jímž se prezentovali. Už na loňském Euru a teď znovu se ukázalo, že kdyby se na hřišti soutěžilo v maratonském běhu, zajisté by uspěli, ale ono jde ve fotbale především o kopání do míče v rychlém pohybu a o fotbalové myšlení. A to je hlavní problém: ty nohy české fotbalisty prostě neposlouchají jako Modriće, Gvardiola, Perišiće, Kramariće nebo Pašaliće.

Jak známo, mužstvo je skládačkou hráčů z domácí ligy a legionářů. Pokud se zajímavost české ligy miniaturně zvýšila, rozhodně ne zásluhou českých hráčů. Tu fotbalovost do ní vnášejí cizinci, třebaže v nejlepších evropských ligách by se momentálně sami neuplatnili. Jinak by v nich působili. Češi – až na výjimky – jen bojují, neúnavně běhají, jsou tvrdí, občas až zákeřní – a bitvy se divákovi přece líbí, i když se hráči občas kopou za uši.

Značnou roli v zájmu fandů sehrává rivalita Sparta – Slavia, pražská „S“ versus Baník a versus Plzeň. To souvisí i s úspěšností mužstev. Ale neznamená to, že v nich hrají mistři fotbalového kumštu. Ti mimořádně schopní odcházejí do ciziny, i když s velkým otazníkem, zda se uplatní. Jinak převážná část českých klubů zaznamenává v lize průměrnou návštěvnost pod 5000 diváků, některé hluboko pod tuto hranici.

Na hřišti v Osijeku převažovali v českém mužstvu legionáři. Tak si je proberme. Brankář Kovář v Leverkusenu v poslední době téměř nechytal. Málo hrával ve West Hamu Coufal a klub s ním už neprodloužil smlouvu. Ve stejném dresu poněkud uvadal i Souček. Krejčí se v Gironě celý rok pral o místo v základní sestavě. Sadílek v Twente nastupoval, chtěl se posunout do některé z top pěti lig, ale skončí ve Slavii. Černý zářil v dresu Glasgow Rangers, ale jeho kvalit nevyužilo národní mužstvo ani pod Šilhavým, ani teď pod Haškem. Chce se po něm, aby bránil, ale to mu nevoní. Jak to řešili v Rangers? A je tu samozřejmě Schick. Po zranění dlouho bojoval o místo v základu Leverkusenu, na jaře se skvěle rozstřílel, jenomže když mužstvo neútočí, je naopak zalezlé jako Češi v Chorvatsku, je na hřišti zbytečný, a kdyby měl Hašek víc odvahy, od začátku by postavil Chorého, který se o míč aspoň rve.

Po trapném výkonu v Chorvatsku trenér Hašek prohlásil, že měl k dispozici všechny nejlepší české fotbalisty, lepší nejsou. Je to možné. Teď jde o to, zda to bylo i nejlepší mužstvo. Proč nepostavil do základu Kušeje, který byl na jaře nejlepším hráčem ligy? Je drzý, rychlý, kreativní, nebojí se jít do kličky. Měli nastoupit on i Chorý. Horší by to nebylo než to, co jsme v pondělí viděli. Takže nejen hráči měli před utkáním bobky…

V září kvalifikace o MS 2026 pokračuje. Jak by mohl vypadat zázračný scénář, v němž by Češi vyhráli kvalifikační skupinu? Nesměli by už ztratit ani bod, včetně domácí odvety s Chorvaty, a Chorvatsko by muselo zaváhat například v Černé Hoře. Kdo tomu po průšvihu v Osijeku věří?