Sparťané se radují, slávisté závidí a utěšují se, že jejich mužstvo je lepší, což dokázalo ve vzájemných zápasech. Fotbalová Sparta se po devíti letech své závisti konečně dočkala titulu mistra. Tak trochu k němu doklopýtala.
Letenští šli do jarní sezony s mankem sedmi bodů na Plzeň a pěti na Slavii. Po prvním zápase v Olomouci ztráceli sedm bodů i na svého pražského rivala. Pohádku, že cítil už kolem Vánoc, že bude Sparta mistrem, si může trenér Priske schovat pro svá vnoučata před spaním. Letenští šli do jarní sezony s tím, že už nemají co ztratit, a čichnout k šanci na titul jim dala až selhání obou soupeřů. Viktorka se z boje o titul rychle vynulovala, Slavia nepochopitelně ztrácela body na venkovních hřištích.
Je nesporné, že přes zimní přestávku se Sparta zvedla. Trenér Priske si v klubu vydobyl respekt, kterým se před ním nemohl pochlubit ani Pavel Vrba. Posílen tím, rozhodl se sáhnout do vosího hnízda. Nepřestal věřit Janu Kuchtovi, navzdory všemu, co se kolem hráče v létě a na začátku podzimu seběhlo, zejména v souvislosti s pětizápasovým trestem za vyloučení v utkání s Libercem, nezanevřel na něj, třebaže se mu herně příliš nedařilo. Měl tu však ještě druhého kohouta na smetišti, a sice dlouhána Tomáše Čvančaru. Priskeho cílem bylo, aby dva koncoví útočníci, oba hladoví po gólech, povahově poněkud komplikovaní, hráli vedle sebe a nepřekáželi si, což se značné části odborníků nezdálo reálné. Mimořádně ctižádostivého Čvančaru musel za podpory svého nového asistenta, krajana Larse Friise, přesvědčit, aby nastupoval z pravého křídla, na hrotu podržel Kuchtu. Tenhle tah se mu náramně vyplatil. Když se zleva hrajícímu Haraslínovi vrátila předpokládaná sportovní forma, Sparta měla útočnou vozbu, schopnou rozvrátit v lize jakoukoli obranu. Téměř jakoukoli. Hrála pohledný fotbal, střílela víc gólů než Slavia, každým ligovým kolem ukrajovala z bodového náskoku často strádajícího rivala, až ho v závěru základní části soutěže dokonce předstihla. Byla semknutá a lačnila po úspěchu.
Důležitým faktorem jejího vzestupu se ukázal zejména Ladislav Krejčí, který na podzim pro zranění chyběl. Ať už hrál na postu stopera, nebo defenzivního záložníka, Sparta v něm našla jednoznačného lídra, za nímž šlo celé mužstvo. Proměňoval důležité penalty, navíc byl výběrem místa a hrou hlavou velmi nebezpečný při standardních situacích, po nichž často skóroval. Naopak to přeháněl s kverulantstvím, když měl pocit, že se musí vyjádřit ke každému verdiktu rozhodčího, který se týkal Sparty nebo jejího soupeře. Dobře chytal Kovář, v obraně vynikal nenápadný, ale spolehlivý Sorensen, ve středu hřiště hru zklidnil Kairinen.
Všechno fungovalo téměř dokonale do chvíle, než sparťané svého rivala bodově předstihli. Pak už za titulem mistra více méně klopýtali, jejich hra se změnou postavení v lídra zhoršila, ale… Neobyčejně jim přálo štěstí.
Dvě derby na Letné (pominu-li třetí ve finále poháru pro Slavii). Ne že by v tom prvním byla virózou zdecimovaná Slavia fotbalově lepší, ale až do třetí minuty nastaveného času vedla 3:2, než si dal Ousou vlastní gól na 3:3. Ve druhém derby, v němž se sparťané svému fotbalovějšímu soupeři zoufale bránili, byl až do čtvrté minuty nastavení stav 2:2, pak rozhodčí Černý odpískal penaltu proti Slavii a Sparta vyhrála 3:2.
V zápase na Slovácku vyrovnala Sparta na konečných 1:1 vymyšlenou penaltou.
V domácím duelu s Plzní zvítězili sparťané 2:1 pokutovým kopem nařízeným v osmé minutě nastavení.
V Liberci, kde byli horším mužstvem, vyrovnávali v 87. minutě na 1:1 přísně nařízenou penaltou a do vedení 2:1 šli opět vymyšlenou penaltou v páté minutě nastavení.
V domácím duelu s Bohemians prohrávali do 69. minuty 0:1, ale pak brankář klokanů Valeš zazmatkoval: v domnění, že byla přerušená hra, si omylem položil míč, že ho znovu pošle do hry, do té doby ležící Kuchta však vyskočil, vypíchl mu ho, Valeš ho fauloval, Sparta z penalty vyrovnala a pak vyhrála 2:1.
Chápu, že na okolnosti se časem zapomene, ale historie si bude pamatovat, že v roce 2023 se mistrem stala Sparta. Blahopřeju.
