Maturitní písemka

Jelikož jsem dneska psal maturitní písemku, jsem plný dojmů. Teda jestli se tomu tak dá říct.

 To bylo celý rok ve škole při českém jazyce: " Počkejte, až budete psát sloh, to vám úsměv spadne. budete muset splodit 4 stránky textu.". Samozřejmě nikdo to ještě nezažil (ano byla jsme třída, ve které nebyl žádný žák tak hlopuý, aby propadl), a tak jsme tomu všichni věřili. Měli jsme, jak se říká, stažené půlky, a s blížící písemkou, jsme se tomu dokonce někteří začali věnovat. 

 Nastal den D a hodina H, my přišli do školy, posadili se do lavic, a začali poslouchat pokyny, abychom dokázali udělat správně okraje, vyplnili přihlášku atd. Byly nám podány informace, jak to bude probíhat. Všichni stále napjatí, čekali jsme na témata. To nás zajímalo nejvíc. 

 První "zklamání" přišlo, když nám byla oznámena velikost okrajů: 2 a 4 cm. Po narýsování okrajů, jsme byli označeni za chytrou třídu, jelikož se nám to povedlo všem na poprvé. To byl dobrý začátek.

 Po otázce, jestil můžeme během těch 4 hodin vyhrazených na WC, nám bylo oznámeno, že 2x. Chudáci prostatici. A veškerý náš pohyb byl doslova monitorován. Zapsal se přesný čas odchodu i příchodu.

 Pak nastalo rozdělení třídy do dvou místností. Chvíli na to jsme už psali koncept. A témata? Čekal jsem šíleně složité filosofické citáty a to, že slohový útvar bude něco jako esej. A přišli dvě lehké úvahy a fejeton a jeden výklad.

 Si říkám, jestli ta "obřadnost" či jak to nazvat,  byla tak potřeba. A jestli bylo potřeba nás všechny tak strašit. Možná jo, jinak bychom se na to asi jako každej "vybodli" .

 Nějak jsme to všichni v daném čase splácali, odevzdali. Teď čekáme do svaťáku na známky. A nějaké ponaučení či co?

 Nebojte se písemek, a kupte si sebou bažanta.