Cokoliv konáme, má smysl jen pokud tak činíme s láskou.

Pokud se tím neřídíme, má i nejušlechtilejší úmysl destruktivní účinek. Přitom je to tak jednodché.....

Zde je velmi prosté vysvětlení :

Jak je to vlastně s láskou?
Nebo jinak....... bez lásky?

Pravda bez lásky činí kritickým
Spravedlnost bez lásky činí tvrdým
Povinnost bez lásky činí mrzutým
a zodpovědnost bez lásky činí bezohledným

Výchova bez lásky činí rozporuplným
Chytrost bez lásky činí vychytralým
Laskavost bez lásky činí pokryteckým
a pořádek bez lásky činí malicherným

Znalost věcí bez lásky činí neústupným
Moc bez lásky činí násilnickým
Čest bez lásky činí pyšným
a vlastnictví bez lásky činí lakotným

Víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

Běda těm, kteří v lásce šetří.....co bychom byli bez lásky ???

.....vyspělé národy hledají už v dětech ušlechtilé vlastnosti, aby z těchto dětí vychovaly své vůdce.

Jedině vůdce (poněkud zprofanované slovo) může vést svůj lid k prosperitě. Jak jinak? Ke komu vzhlížet...koho respektovat a mít ten spráný příklad. Jedině v ctnostném a moudrém člověku. Ne v hybridech tvářících se jako lidé a které lze vidět (nejen) na naší politické scéně. Jednoho vůdce lze snadno odvolat, pokud se zpronevěří etickým principům. Ale odvolat celou stranu či vládu...to je větší oříšek.

Vše se dá vyřešit, když je k tomu vůle. Okřídlené rčení, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme se stává velkou pravdou. Jen pokud se naučíme pozitivně myslet a vše konat s láskou, pak se změní naše politická garnitura a všichni si oddechnou. Záleží to na každém z nás. Národ je jako síť....jak pevná jsou jeho oka (jedinci), tak tolik "bohatství" se v této síti zachytí.