Ještě jednou Kočka

Diskuse kolem vraždy a pohřbu Václava Kočky mladšího ještě asi dlouho neutichnou, obecně převládá názor "Jak žil, tak zemřel." Jinými slovy - že to pro mladého Kočku dopadlo, jak to dopadlo, není vlastně nic divného. Co se dalo čekat?

Kromě toho, že drtivá většina vražd, s nimiž se setkáváme, se odehrává v kinech a televizi, nikoliv v barovém reálu jako kdysi na Divokém Západě, vlastně nic.

Otec Kočka není hoden politování, přesvědčují nás novináři i veřejnost. Zařídil pro syna svět, který ho nakonec převálcoval. 

A pompézním pohřbem a srovnáním národního světce s národním mafiánem (?), které na pohřbu zaznělo z úst sluhy božího, tomu všemu byla nasazena koruna.

Finis coronat opus.

Takže jsme pro sebe zase něco vyřešili a honem - kde je nějaká další vražda nebo do nebe volající skandál, politika prorostlá mafií?

Aleš Presler se ve svém blogu o občanu Kočkovi (domnívám se, že velmi nešťastně) snažil Václava Kočku staršího představit jako osobnost, jíž nechybí lidský rozměr. Vypadalo to ovšem, že něco chybí panu Preslerovi.

Takže - pana Kočkou neznám.  Zabili mu syna. Táta, nepochybně šílený žalem,  mu vystrojil takový pohřeb, jaký uměl, na jaký měl a jaký mu úřady dovolily.

Se všemi těmi trapasy, pompou, celebritami...

A co je vám všem, sakra, do toho?