Jak jsem díky blogování nepřišel o hlavu

Před pěti lety to se mnou seklo. Ležel jsem napojený na spoustu přístrojů na JIPce a doktorka, která sledovala monitor ukazující můj hrozivě stoupající tlak (200/300), pravila kolegyni: "Do rána umře." Věděl jsem, že neumřu, ale netušil jsem, jak těžký pro mě bude život s léky.

Nejen že jsem po nich stále spal (spánek bylo to, nač jsem se z celého dne těšil nejvíc a usínal jsem v těch nejnemožnějších situacích), ale nemyslelo mi to. Nemyslelo mi to, myslím, hlavně proto, že některé z těch léků byly takzvaně "na nervy" - to abych se nerozčílil a nepraskla mi aorta ještě dřív, než se od ní očekává (na ni mám samozřejmě jiné prášky).

Teoreticky bych vlastně vůbec nemusel poznat, jak moc mi to nemyslí - bohužel to poznali jiní. A protože jejich život se mnou byl stále těžší, dávali mi to čím dál víc najevo, ale já je příliš nechápal...

Kdy mi to došlo?

Přečetl jsem si s odstupem několika dnů svůj vlastní text (recenzi výstavy) a najednou jsem si uvědomil, jak mimořádně je pitomý. Upřímně řečeno - neuměl jsem se pomalu ani podepsat.

A tak jsem začal trénovat psaní (nikoliv podpisů), ale veršů, což je těžké... a účinné. Tak třeba (aktuální při volební kampani):

CHLADNA Z RÁNA

Z trnových korun akátů kape na dlažbu ráno

v ulici stojí kontejner s nákladem růžové mlhy

lepiči plakátů plni barokní něhy

trhají hlavy svatým s očima pirátů

Slyším tlouci tvé srdce, Svatá Anno!

Trénoval jsem tak svou vlastní hlavu, aby jí to konečně myslelo. Poněvadž jsem ovšem původní profesí novinář, nestačilo mi, že ony (samozřejmě čím dál lepší) verše obdivují dámy, kterým jsem je recitoval. Potřeboval jsem širší odezvu - tak jako v novinách. Co s tím? Dcera mi poradila, že na iDNES najdu něco, čemu se říká blog...

Stručně řečeno, ten blog mi zachránil hlavu a přivedl mě zpátky do života. A pokud jem se na iDNES odmlčel, bylo to proto, že jsem psal (opět) knihu. Je z Kuby (kde jsem kdysi žil a také pracoval), jmenuje se S ÚCTOU A LÁSKOU... MILAGROS a není jen o kubánských prostitutkách a žralocích (což jsem o ní četl v jednom jinak velmi hezkém článku), ale i o láskách, kterým nepřáli Fidel Castro a spol.

Bez svého blogu mach.blog.iDNES.cz bych to ovšem nedokázal. A bez jeho čtenářů take ne. Děkuju. Honza Mach