Únos a znásilnění třináctileté Elizavety v Berlíně

V poslední dnech víří debatu případ třináctileté dívky z ruské rodiny žijící v Německu. Dívka byla údajně unesena a 30 hodin znásilňována muži vzezřením z Blízkého východu. V článku se tedy podíváme na okolnosti tohoto případu.

O něm prvotně informuje stránka Genosse.su nesoucí podtitul "web sovětských Němců." Pro úplnost slovo genosse znamená v němčině soudruh a stránka se nachází na doméně .su, tedy zkratka pro Soviet Union.

O případu následně informuje ruský První kanál (ruská nejpopulárnější a vládou ovládaná stanice), která je díky svéráznému pojetí programu v prokremelském střihu Rusy přezdívána zombie-vize. Reportáž, ve které se např. moderátorka vyjadřuje o novém německém pořádku, můžeme zhlédnout níže.

V reportáži se objevují i ruskojazyční demonstranti, kteří prohlašují, že onu dívku znají a také si stěžují na postup německých orgánů, které odmítají hledat viníky a současně tlačí na dívku, aby uvedla, že její jednání bylo dobrovolné.

Pokud se zaměříme na samotné demonstranty, pro posouzení případu by bylo na místě znát jejich předchozí aktivity. V evropských zemích existují určité skupiny aktivistů, kteří dle potřeby demonstrují, a jejichž aktivity přitahují ruská média.

Jinak tomu není ani v České republice a můžeme tak sledovat jedince, kteří se pravidelně účastní demonstrací na rozličná témata korespondující s oblastí ruských zájmů. Snaha o výsledný efekt je řekněme taková, že deset účastníků často s transparenty v ruštině demonstrují, jejich činnost sleduje řada ruských médií, která následně informují diváky o masových protestech. Konkrétní příklady lze nalézt v článku Pohled do FB skupiny Jiřího Vyvadila Přátelé Ruska v ČR a její rozbor. Pokud by tedy ona česká skupina "demonstrantů na objednávku" náhle demonstrovala kvůli údajnému znásilnění v ČR a současně by komentovali událost pro ruská média, dá se tak rozporovat věrohodnost, jelikož dané osoby jsou již v podstatě hvězdami ruských médií na různá témata.

Zpráva o znásilnění se následně rychle šíří a zaplavuje takřka celý ruský mediální prostor. Zde je prezentována s tím, že jde o "hotovou věc" a komentáře německých orgánů jsou pouhou snahou o vyvrácení a zamaskování pravdy.

Např. státní kanál Rossia 24 informuje: "Potvrzení této informace zatím není, policie mlčí, ale takové situace jsou zcela pravděpodobné" a odkazuje na údajné video s přiznáním pachatelů. Rossia 24 je kanálem spadající do holdingu VGTRK, ve kterém i působí např. kanál, který je tvůrcem známého dokumentu o srpnu 1968, který chtěla Česká televize odvysílat, ale nebylo jí to umožněno.

Události se věnuje rovněž kanál REN TV, který mimo jiné přinesl rozhovor s imámem kolínské mešity v němž údajně tvrdí, že ženy si během silvestrovské noci mohly za znásilňování samy. V případě oné reportáže panuje diskuse, že údajná kolínská mešita neexistuje a daná osoba není imámem. Teze dotyčného jsou rovněž překryty ruským dubingem a nejsou tak ověřitelné.

Nutno podotknout, že styl, jazyk, přednes, zvolené výrazy i celková kompilace reportáží jsou ukázkovými případy kremelské propagandy.

Německé úřady vše následně komentují a vyvracejí. Ale jak již bylo řečeno, v ruských médiích je událost podávána jako definitivní a vyjádření z německé strany jsou pouhými snahami o vykroucení se a popření v rámci "nového německého pořádku."

Na redaktora ruské televize je následně německým právníkem podáno trestní oznámení.

V České republice o události např. informuje iniciativa Islám v ČR nechceme.

Dále se jí zabývají např. lidovky.cz a Česká televize.

Pomyslný úder manipulacím dává šetření iniciativy StopFake. Ta se zabývá rozkrýváním konkrétních projevů ruské informační války a na internetu dohledává dle ruských médií usvědčující video, kde se dotyční k činu přiznávají.

Video si tak můžeme porovnat se závěrem reportáže kanálu Rossia 24, která je uvedena jako druhá v pořadí, a zjistíme, že oba záznamy jsou identické. Po otevření na YouTube tak u tohoto videa můžete vidět datum publikování 19. září 2009.

Motivace

Motivace pro vytvoření takové zprávy je v tomto případě dvojí.

V první řadě jde o orientaci na ruský mediální prostor a ruské publikum. Pokud budeme sledovat ruské televizní zprávy, můžete zjistit, že téměř celá délka relace se věnuje "katastrofickým" událostem ze zahraničí zejména ze západu. Rusko se nachází v krizi a média jako nástroj pro upevnění moci Kremlu se pomocí apokalyptických zpráv ze západu snaží odklonit pozornost od vnitřních problémů. Ukazují tak: "U nás se situace sice zhoršuje, ale na západě je to daleko horší, buďme tedy rádi za Putina a za to, co máme."

Rusko rovněž v důsledku politické a ekonomické situace každý rok opouští stovky tisíc lidí. Ti hledají nový domov právě na západě a Německo je jednou z oblíbených destinací. Toto je tak pro Rusy zprávou, co na západě jejich komunitu čeká.

Druhý aspekt motivace vychází z tvrzení Jana Šubrta, mluvčího BIS, viz článek Vybrané metody proruské propagandy v ČR.

„…shodné rysy propagandy totalitních a autoritářských režimů obecně lze označit. Prvořadým úkolem propagandy režimů s mocenskými ambicemi je vrážet klín, rozdělovat a štěpit, pomlouvat instituce a vlády, vytvářet chaos a destabilizovat.“

Myšlenka se v tomto případě zcela naplňuje. Němci jsou šokováni a rozpolceni. Důvěra k institucím je rovněž podkopána.

Závěrem

U ruských médií dlouhodobě platí: "Když zprávu nemám, musím si ji vyrobit." Stejně na mě celá situace působí i nyní. Pokud se událost skutečně stala tak, jak tvrdí ruská média a Němci opravdu cosi překrucují, budu stát za ruskými médii. Lze ale věřit někomu, kdo pravidelně klame, že zrovna nyní přináší věrohodné informace?

A obyčejný divák? Ten často uvažuje dosti zvláštně. Oprášit si tak můžeme dnes již památné věty.

Sice to není pravda, ale mohla by být.

Není důležité, že se to nestalo, ale mohlo se stát.

Od věci také není vzpomínka na vyjádření Evy Hrindové z iniciativy Naštvané matky k údajnému citátu Jana Wericha.

Vážení čtenáři, je tedy jedno, co se stalo nebo nestalo, kdo co řekl nebo neřekl, hlavně že to je pravda!

Doplňující zdroje

Vynikající článek Marka Wollnera s názvem Až bude pravda v televizi.

Článek Jak "informují" tzv. proruské weby? o práci s informacemi ruských a proruských webů.