Václav Budovec z Budova

Jednou z nejtragičtějších postav protihabsburské koalice od poloviny 16. století do staroměstské

exekuce ( pro neznalé poprava 27 "českých pánů" na staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621) byl právě Václav Budovec.

Narodil se v létě roku 1551 a již od mlada byl veden v protestantském duchu. Navštěvoval několik - všechny protestantské - universit v protestantských baštách v severozápadní Evropě. A stal se tak jedním z mnoha, kteří byli ovlivněni neúspěšným výpadem proti Habsburkům v roce 1547. A toto jeho ovlivnění se stalo základem i v počátečních letech 17. století.

Hojně cestuje a je nadán také jazykově. Ovládne arabštinu a i turečtinu. (Němčinu pomíjím, tou mluvilo celé protestantské direktorium.) Spisek Antialkoran, psán jako odpověď na kacířské bludy Koránu vydává právě díky znalosti arabštiny. Spolupracuje také s "největšími protestanskými mozky" té doby a svůj protestantismus a protihabsburský postoj dává nepokrytě najevo.

Sám se stává jednou z hlavních person vynucení "Rudolfova majestátu Na náboženskou svobodu" (1609)

Rudolf sám v té době již nemocný, je zakrátko přinucen svým bratrem Matyášem k abdikaci. (1611)

Matyáš však pokračuje ve tvrdší linii prohabsburské a současně za nemalých prostředků pokračuje ve zvelebování Pražského hradu. Namátkou "Matyášova brána."

Protestanti se však nevzdávají a sami se časem chápou otěží.

A pak to přehnali. Možná, že by Budovcovi, bylo prominuto jeho účinkování při pražské třetí defenestraci, leč mu láme vaz provázení turecké delegace po Hradčanech v roce 1618. To mu vaz zlomilo nadobro.

Budovcova kariéra se táhla jaksi pozvolna a stal se dokonce předsedou apelačního soudu, ale svým protihabsburským postojem a provázením Turků si sám podepisuje rozsudek smrti. Turci stojí před branami a Budovec se činí jako průvodce po Praze.

Po bitvě na Bílé Hoře si nepřipouští možnost maximální represe, rodinu vyveze za hranice a sám (údajně kvůli korunovačním klenotům svěřených do jeho správy) se do Prahy vrací. V únoru roku 1621 je zatčen.

Stejně jako většina nevěří na ztrátu hrdla a doufá v generální pardon.

Nezbývá než dodat, že Budovec "dojíždí" na svou vlastní diplomatiku, která byla daleko jinde, než v polovině 16. století a nečetl vývoj v čase a mezi řádky. Trapná epizodka s Fridrichem Falckým a jeho modrobílou slavobránou v Praze, je sama dokladem neprozřetelnosti pocitu vlastní mohoucnosti.

Budovec umírá 21.6.1621 na staroměstském náměstí rukou kata Mydláře.

Milost dostal. Nebyl čtvrcen zaživa. Hlava je vztyčena na dlouhých deset let na staroměstské mostecké věži.

Napsal bych dodatek. "Čest jeho památce" leč tak neučiním. Sám porušil přísahu a důsledky si také odnesl. I když mnohými je a bude vnímán jako strážce českého národa. Mylně.