Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

Jednou z dalších tragických postav stavovského odboje léta Páně 1618 se stal i Kryštof Harant.

Narodil se roku 1564 a sám se zařadil po bok takových "velikánů" stavovského odboje jako byli Jindřich Matyáš Thurn, Budovec z Budova a nezapomeňme na Jáchyma Ondřeje Šlika. Opět se jedná o jednoho z nejzaťatějších protihabsburských protivníků.

Sám Kryštof je neodlučně spjat s hradem Pecka, který si sám zaslouží svůj vlastní článek (asi tu byl již zmiňován)

Samo jeho působení vcelku nezasluhuje zmínek.

Byl také velkým cestovatelem, stejně jako Budovec. Procestoval Egypstkou zemi a ve Svaté Zemi přijal titul rytíře. Sám se se svým přítelem Heřmanem Černínem z Chudenic vydává na výpravy a pohybuje se v Palestině.

Stává se literátem a svoje putování popisuje ve spisku. Spisování cest se stává jakousi módou.

Putování tímto, korunuje svými kresbami a v roce 1608 je spisek vydán. Na podnět jednoho diskutéra zde zmíním i Kryštofa jako hudeního skladatele. Nerad cituji z internetu, ale učiním výjimku.

Hudba(pouze zachované skladby)
Missa quinis vocibus super Dolorosi martir - pětihlasá mše, jejíž hudební předlohou byl ve své době populární madrigal Lucy Marenzia: Dolorosi martir, fieri tormenti
Maria kron, die Engel schon - 1604, pětihlasé moteto na německý text otištěné ve sbírce Rosetum Marianum
Qui confidunt in Domino - 1598, šestihlasé moteto na text 125. žalmu složené při cestě do Palestiny a otištěné jako příloha k cestopisu
Crucifixus trium vocum.

Citace odsud. http://www.spisovatele.cz/krystof-harant-z-polzic-a-bezdruzic

Po smrti Rudolfově se uchyluje na hrad Pecka. A nic by nenasvědčovalo jeho konec.

Leč dopouští se osudové chyby. Spřáhne se s Thurnem a následné jeho konání nezná logiku.  V květnu L.P. 1619 vytáhne na Vídeň. Někdo uvádí, že s deseti děly, někdo, že s patnácti (počet není podstatný) a přitáhnuvše k Vídni dokonale vystřílí okna císařského paláce. Nic víc. Jen ta okna byla vystřílena. Následně zavelí a celá "kavalerie" táhne zpět ku Praze. Pochválen Thurnem si výsluní užívá pouze krátkou dobu. Císaři ukázal sílu "pražského odboje".

A tak i on na staroměstském náměstí 21.6. 1621 umírá rukou kata.

Nebýt jeho eskapády k Vídni, tak by sťat nebyl. Ale to je jen kdyby.

Milost za ta okna čekat nemohl, a věřím , že jich na podiu velmi litoval.

Pikantností, či chcete - li trapností se jeho žena Anna Saloména po popravě provdává za právě Heřmana Černína z Chudenic. A děti dává na výchovu k Jezuitům.

Na zmiňovaném hradě Pecka je (sic!) zadržen Albrechtem z Valdštejna a odeslán do Prahy k exekuci. Ani on nezaslouží tímto svým účinkováním milosti.