Jezuita Bohuslav Balbín.

Bohuslav Balbín je velmi rozporuplnou postavou v dějinách Tovaryšstva Ježíšova - Societas Iesu - dále jen SI

Ale je také jedním z největších českých vzdělanců barokní doby a produktem výtečného jezuitského systému školství. Balbín byl také jedním z největších držitelů tradic češtiny u nás. Po jeho boku stáli i vynikající literáti z řad SI, jmenujme jen některé. Jan Tanner a jeho bratr Matěj. Jan Tanner sepsal genealogii rodu Valdštejnů a Šternberků a byl historiograf města Plzně. Dalším byl i Jan Kořínek, Antonín Koniáš a zapomenout nesmíme na famozního literáta a poetu Bedřicha Bridela. K nim se někdy v budoucnu vrátím.

Pojďme zpět k Balbínovi. K té jeho rozporuplnosti se dostaneme záhy.

Balbín se narodil v roce 1621 v Hradci Králové. Do školy chodil v Broumově, následně přechází k jezuitům v Jičíně, Praze a Olomouci, kde vstupuje do řad SI. Roku 1650 je vysvěcen na kněze. V letech 1653 - 1654 začíná působit jako pedagog v Praze. Jenže hned přichází první zádrhel jeho kariéry. Po dvou letech je mu pedagogická práce zakázána a on se k ní již nikdy nevrátí.

Co je však pozoruhodné, je to, že ve všech jezuitských spisech je Balbín zmiňován na čestných místech, hned po generálovi řádu a jednotlivých rektorech. Je vidět, že SI si jeho práce nesmírně cení.

Balbín si ve své bohaté práci přece jen nachází jistou specializaci a tou je mu historie, vlastivědná práce a ještě je důležité neopomenout jeho vlastní vědeckou práci.

Balbín se v rámci řádu až neuvěřitelně často stěhuje, což bychom mohli eufemisticky nazvat jako "persekucí patriota". Balbín je evidentně v interní nepřízni. Jeho práce je neskutečně podrobně zkoumána než je schválena. Balbín je také velmi často nemocen. Zda to souvisí s jeho "persekucí" uvnitř SI nevíme. Co však víme, je to, že Balbín byl neskutečně nepříjemný jako člověk. Generál řádu, otec Oliva ho doslova neměl rád. Každopádně by bylo potměšilé nazývat ho hypochondrem. V roce 1655 prodělá černé neštovice a kupodivu je z nich vyléčen. (Léčil ho tehdejší jezuitský lékař Jan Marek Marci z Kronlandu. )

Jako literát se Balbín věnuje hlavně rétorice, poetice a teorii divadla, básním, hagiografickým spisům, poutním místům a zázračným marianským obrazům (Varta, Tuřany, sv. Hora). Jeho největším dílem zůstane Miscellanea historica Regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého). Balbín znal spisy Komenského (protestantského uprchlíka po bitvě na Bílé Hoře.) Jezuité je dokonce vydávají. Ne všechny, logicky. Jmenujme tu však za všechny jeden příklad a tím je "Brána jazyků otevřena". (Dokonalý příklad "tuhé" pobělohorské germanizace a rekatolizace). Balbín obdivuje Komenského češtinu. Dalším z Balbínových oblíbených autorů je Pavel Skála ze Zhoře. (Také zajímavý úkaz.)

Rolu 1683 Balbína postihne záchvat mrtvice a on ochrne na pravou polovinu těla. Roku 1687 je upoután na lůžko a následného roku 27.11. umírá.

Zatím tedy nic rozporuplného na jeho osobě nenalézáme. V novém světle se nám však ukáže mnoho jeho životních trampot pod zjištěním, že Balbín byl pedofilem. Je tomu skutečně tak, protože víme, že Balbín se k tomu sám přiznal. V jeho případě došlo k osudné, takřka neuvěřitelné věci a tím se mu stalo "prolomení" zpovědního tajemství.

Balbín každopádně neumírá zapomenut a jeho mohutné dílo patří ke skvostům naší literatury, ač paradoxně sám Balbín psal latinsky.

Mějte se