Ještě jednou Radiožurnál

Já vám nějak nevím, ale nedá mi to ještě jednou se k tématu Radiožurnálu (Rž) vrátit.

Proč? No prostě proto, že tu stanici poslouchám. Teď tu nebudu pranýřovat jejich "nádhernou" Vančurovskou češtinu, (o té jsem se již v krátkosti zmiňoval v jednom svém článku) http://m.antoninrangl.blog.idnes.cz/c/315605/Prechylovani-na-Radiozurnalu.html ale tentokrát mi půjde maličko o něco jiného.

Jak jsme si jistě mnozí všimli již před několika lety, je na Radiožurnálu takřka tragická úroveň hudební produkce. (Je faktem, že jsme to mnozí zaregistrovali díky stížnosti jedné silikonové "mládnoucí" mnohdy rádoby celebritoidní "zpěvačky". Která takřka prohnala Rž svou oblíbenou soudní uličkou hanby.) Ale ta produkce je takřka tragická.

Je faktem jakoby Rž zastal neomylnou a nedobytnou pozici ve své hudební dramaturgii a s takřka tradičně denní kopírovatelností zastává již jednou dobyté pozice. Tentokrát jakoby se snažil hájit tradice dechovky v osmdesátých letech hájených stanicí Vltava.

Já to na jednu stranu chápu. Rž se za každou stranu snaží udržet středněvěkovou  populaci, leč i tady přichází s křížkem po funuse. Tuto pozici již léta drží rádio Impuls. A upřímně řečeno, se taky nedá poslouchat. Leč, i to je věc názoru.

Rž se snaží udržet za každou cenu. Nový vítr, který by provětral hudební archivy a doslova je vypláchl jako Augiášův chlév je však v nedohlednu. Je mi tady naprosto jasné, že očekávat jakési módní vlnění a ukázky nové produkce (kdyby aspoň ty ukázky) je doslova hudbou snů a budoucnosti.

A tak nám nezbývá - tedy pokud hodláme poslouchat Rž - nic jiného než sklapnout podpatky a prostě tu "nemainsteamovou" produkci doslova čpící zatuchlinou a dennodenní poslouchaností přetrpět.

Jen mi to připadá, jakoby si Rž dělal z posluchačů blázny a snažil se o to, co ještě v hudební produkci snesou. Já už těch neustále opakovaných osmdesátek začínám mít dost. Pravda, i tady se občas vyskytnou výjimky. Nedávno jsem zaregistroval i Ozzyho Osbournea. Je pravdou, že písnička byla taková hodně "měkká" no ale, že i tady by se blýskalo??

Tuto mou poslední větu berte jako výkřik zoufalého posluchače. Ne tu větu, kterou jsem již napsal, ale tu následující. Takže. Je na čase, aby ten hudební soudruh - nebo soudružka - který má na starosti hudební dramaturgii Rž konečně i se svejma osmdesátkama vyfičel a nechal místo někomu doslova progresívnějšímu. (Nic proti osmdesátkám, sám jsem na nich vyrostl. Ale čeho je moc, toho je moc.)

A tak nezbývá než produkci Rž popřát Práci čest a nazdar.

Mějte se