František Ignác Platzer

Jedním z největších velikánů vrcholného baroku je i velmi opomíjený sochař F.I. Platzer. Narodil se v roce 1717 v Plzni

do řezbářské rodiny a o jeho dětství a mládí informace chybějí. Vyučil se ve Vídni a ještě v roce 1743 pobývá ve Vídni.  Vzápětí přesídluje do Prahy. Ale již krátce poté je rozpoznáno jeho mistrovství a spolupracuje s takovými mistry jakým byl Kilián Ignác Dientzenhofer a Matyáš Schonherr. (O ve jméně Schonherr je přehláskováno, takže se čte jako - é - . Je zajímavé, že i v němčině se vyskytují malebná příjmení :-)) ) A spolupracují na sousoší Nejsvětější Trojice ve Smečně. Práci jim zadal František Michal z Martinic, jemuž společenské postavení velelo do práce povolat jen ty nejlepší. Schonherr v roce 1744 při jeho realizaci umírá ve věku 43 let a sám Platzer přebírá jak jeho zakázky, tak si vzápětí bere i Schonherrovu ovdovělou ženu. (Asi to byla náramná fešanda).

Zakládá svou vlastní dílnu a zakázky se začínají hrnout. Kromě Smečna pracuje také ve Vraném (snad okolo 1761), V Sazené (snad 1760) a hlavně zakázky získává z pražské metropolitní kapituly sv. Víta.

Platzer se do Smečna ještě vrací a realizuje tu sochu sv. Donáta. Datace se rozcházejí. Může jít o rok 1750 či snad o nějakých dvacet let později. Podílí se i na výzdobě smečenského kostela (snad kolem roku 1750) a na výzdobě tamního oltáře pracuje jeho dílna ještě před rokem 1786.

Svou činností si získává jméno a je pražskou šlechtou povoláván k výzdobě paláců. Namátkou, Bratfeldský palác, Černínský palác, Kounický palác. Podílí se na výzdobě chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně. Brána gigantů na Pražském hradě je také ozdobena sochami Platzerovými. (1770-1). Ovšem celá jeho dílna je směřována k dodávkám kompletní řezbářské a kamenosochařské výzdoby chrámů, kostelů a  zámeckých zahrad a kaplí.

Platzerova dílna funguje ještě v roce 1902.

Platzer umírá na podzim roku 1787 jako sedmdesátiletý.

Pochován je na malostranském hřbitově