Pitný režim je pojem, který se v posledních letech skloňuje často a ochotně. Spoustě lidí ale připadá jako absurdní móda nebo opakování samozřejmosti. Co na něm jako má být? Když mám žízeň, tak se snad napiju, ne? Ne, bohužel ne.
Žijeme ve velmi uspěchané době a úspěšně jsme se odnaučili poslouchat signály vlastního těla. Zvládneme ignorovat hlad, únavu, nachlazení, nervová podráždění, nedostatek spánku, stres... Spousta z nás si všimne, že něco není v pořádku, teprve až když tělo vyšle infarkt nebo mrtvici. Stejně tak se mnozí z nás naučili ignorovat žízeň a pijí jako trosečník na Sahaře. Jedna dvě skleničky denně stačí, ne? Jenomže bez vody vadnou nejen květiny.
Kolik bych měl/a denně vypít?
Samozřejmě, je to individuální. Je rozdíl, když celý den makáte na slunci nebo sedíte v pohodlně klimatizované kanceláři. Nicméně, litr a půl je minimum. Minimum, ne maximum, minimum. Pokud zvládnete dva litry, značka ideál. To se samozřejmě netýká horkých letních dnů, tehdy do sebe prostě lijte, co se do vás vejde.
Ale já nemám žízeň!
Jistěže nemáte. Lidské tělo je zařízení fantasticky inteligentní a neplýtvá energií na zbytečné věci. Když vám několikrát vyšle signál, že potřebuje napít, a vy ho budete ignorovat, jednoduše vysílání signálu vypne. Co by se s ním obtěžovalo, když to stejně nemá cenu... Jakmile ale pít začnete, uvidíte, že za chvíli i menší vynechání začne tělo zodpovědně hlásit a žízeň zase spustí.
A co se jako stane, když pít nebudu?
Och, začne to pomaličku. Nejprve budete mít žízeň. Ale, jak už jsme si řekli výše, ta přejde. Pak přijde únava - pomalu, nenápadně. Ale co, dám si kafe navíc! (Káva odvodňuje, takže vody bude v těle ještě méně, prima.) Začne vás bolet hlavička. Pchá, co je to na mě, vezmu si prášek, pilulek není nikdy dost! Pak tak nějak začnete přibírat nebo co... To nejsou tuky, ale otoky, paradoxně zadržená voda. Ale jak to? Jak můžu mít v těle zadržovanou vodu, když piju málo? Snadno. Tělo inteligent si dělá zásoby toho, co nemá. Dáte mu málo napít, bude schovávat vodu. Pro jistotu. Kdo ví, kdy zas nějaká přijde...
A mezitím se nám v těle vesele zadržují toxiny, jelikož nemáme vodu, aby je odplavila, tělo se zanáší, tvoří se záněty, menší, větší, až si pořídíme nějakou tu hezkou chorobu. Doktoři, tabletky, legrace k popukání. Ale co, doktory všichni milujeme. Přece ještě nezačnu pít vodu...
Nemám na pití čas!
Vypít dvě deci tekutiny trvá plusmínus deset vteřin. Dva litry jsou tedy sto vteřin neboli minuta čtyřicet. Minutu čtyřicet denně máte. Prostě máte.
Co vlastně pít?
Ze startu raději co nepít. O alkoholu se snad zmiňovat nemusím, ten se opravdu do pitného režimu nepočítá. Ne, ani pivo ne! Stejně tak sladké limonády, o všech možných kolách nemluvě. Pokud jste milovníci kokakol, mrkněte se, jak to vypadá, když ji trochu povaříte. To už můžete klidně srkat ropu.
Takže co pít. Minerálky ano, ale s mírou. Pitný režim by se neměl skládat jenom z nich, aby se to s minerály nepřehnalo. Ideální je samozřejmě čistá voda, klidně z kohoutku, od toho se jí říká pitná. Pokud vám nechutná, je možné přidat nakrájené ovoce nebo bylinky.
Když je zima, ideální jsou čaje. Osobně ovocné nedoporučuju, většina běžně prodejných je složená z šípků a jedovatě fialového barviva. Fakt. Ulijte si někdy někam trochu rádobyovocného čaje a počkejte, jakou barvu ten flek bude mít.
Vhodné jsou bylinkové čaje. Rostlin se už dneska sype do čajových sáčků tolik, že si určitě vyberete příchuť, která vám zachutná. Máta, heřmánek, černý bez, kopřiva, různé směsky... Černý a zelený čaj ano, ale zase - ne pořád, na střídačku.
Malý bonus nakonec, nejen pro dámy. Dostatek vody má velký vliv na krásu. Když se dost napijete, pleťové buňky nejen na tváři budou spokojené, čisté, růžové a nacucané. Když ne, budete vypadat jako... No, zkrátka, jak vysušená švestka.
Činčin!
