Zákonodárci nesmyslně zdodatkovali a nakonec típli protikuřácký zákon rovnou do popelníku. Nekouřím a jsem pro zákaz kouření v hospodách, barech, restauracích a dalších veřejných zařízeních. Proč?
Milí kuřáci, abychom si věci ujasnili: nechci vám tu snášet žádné zdravotnické argumenty. Upřímně řečeno, vaše plíce jsou mi srdečně ukradené. Kuřte si vesele, jak vám libo, jste předpokládám dospělý, svéprávný a příčetný jedinec, takže se svým organismem můžete nakládat, jak uznáte za vhodné. Vaše peníze, vaše zdraví, vaše riziko.
Ptáte se, co je mi teda sakra do vašich cigaret? Bohužel, je mi.
Je to tak jednoduché, až se divím, že se kolem téhle problematiky nadělá tolik rámusu. (Já vím, lobby).
Půjčím si dvě nejoblíbenější návykové látky: alkohol a cigarety.
A teď si představte docela obyčejný obrázek: sedíme proti sobě u stolu v restauraci.
Situace číslo jedna - vy se rozhodnete pít alkohol a já ne. A já se ptám: ovlivní vaše pití nějakým způsobem moje játra? Jakkoli? Cucnou si kvůli tomu, že vy pijete? Ani náhodou, že. Vaše pití zůstává čistě vaší soukromou záležitostí, která moje zdraví vůbec nijak neovlivní.
Situace číslo dvě - vy se rozhodnete kouřit cigarety a já ne. A já se ptám: ovlivní vaše kouření nějakým způsobem moje plíce? Jakkoli? Ušpiní se vašimi cigaretami? Ohrozíte moje zdraví? Bohužel ano, že? Protože kouř budu muset dýchat, ať se mi to líbí nebo ne.
Vaše kouření tedy přestává být vaší čistě soukromou záležitostí ve chvíli, kdy váš kouř je nucen vdechovat kdokoli druhý.
Cigarety bohužel takhle fungují. Až vymyslí kuřivo, po kterém budete vydechovat čistou páru, sejdeme se všichni, kuřáci i nekuřáci, společně v míru v jedné společné hospodě. Bohužel zatím neexistují.
Nebojuju proti vašemu právu kouřit.
Jen chráním svoje právo nekouřit.
Protože (jen poznámka na okraj, kdybyste náhodou nevěděli) kouření škodí zdraví.
