Před panováním Josiáše se království potopilo do tak žalostných hlubin nevědomosti a modlářství, že i kniha Mojžíšova zákona byla ztracena
Od doby, kdy se říkalo, že se Boží království přiblížilo, uplynuly staletí. Možná ne náhodou, je to téměř 2 000 let – zhruba ekvivalentní stejnému intervalu od Boží smlouvy s Abrahamem až po křest Krista. A mezitím od apoštolské éry křesťanství sklouzlo stejnou cestou korupce, modlářství a apostaze jako Izrael, takže čistá Kristova učení byla dlouho marinována v babylonském mystiku, nacionalismu a jiné světskosti.
Na konci 19. století se kolem malého kruhu studentů Bible začala formovat tolik potřebná reforma ve spojení s horlivým mladým mužem jménem Charles Taze Russell. Účinek nebyl na rozdíl od toho, co se stalo za vlády mladého a horlivého judského krále jménem Josijáš (659-629 BCE). Uvažujme o několika podobnostech: Před panováním Josijáše se království potopilo do tak žalostných hlubin nevědomosti a modlářství, že i kniha Mojžíšova zákona byla ztracena! Záznam z 2. Kroniky 34:14 nás však informuje, že během obnovy zchátralého chrámu iniciovaného Josijášem "kněz Hilkiáš našel knihu Jehovova zákona skrze Mojžíše.“
V důsledku toho, že mu byl Mojžíšův zákon přečten, roztrhl král Josijáš své oděvy, aby prokázal, že národ porušil jejich smlouvu s Bohem a zjevně velmi urazil Jehovu praktikováním různých forem pohanských modlářství. Josijáš si bezpochyby uvědomil, že Mojžíšův zákon požadoval zničení národa, pokud porušili svou posvátnou smlouvu s Bohem. Bohabojný Josijáš poslal delegaci, aby se zeptala na prorokyni jménem Huldah, aby zjistila, zda by předepsaný trest mohl být jejich pokáním odvrácen.
Prorokyňe informovala krále o tom, že Jehova byl stále rozhodnut přivést k zničení izraelský národ. Ale s ohledem na reformy, které provedl, Jehova nezničí Juda během Josijášova života. Potom shromáždil Josijáš všechen lid a nechal jim přečíst knihu zákona.
Podobně v křesťanské éře to bylo, jako by Bible byla ztracena na svět od temnoty. Ve skutečnosti, i když samotná Bible nebyla doslova ztracena, pravda určitě byla. A přestože se mnoho lidí před Charlesem Russellem zavázalo znovuobjevit a zveřejnit dávno ztracené biblické pravdy, žádný z nich nebyl tak úspěšný, aby je přivedl na světlo, jako tomu bylo u Strážné Věže. V knize Zvestovatlé Království se v komentáři k důležitosti práce Charlese Russella uvádí:
“Jak tedy Russell vnímal roli, kterou on a jeho spolupracovníci hráli při vydávání biblické pravdy?” Vysvětlil: „Naše práce. . . bylo shromáždit tyto dlouho rozptýlené fragmenty pravdy a představit je lidu Pána – ne tak nové, ne jako naše vlastní, ale jako Pánovo.“
Během svého intenzivního studia Písma si Russell uvědomil, že křesťanství je odsouzeno k tomu, aby bylo zničeno kvůli její modlářství a korupci. Tehdy se vytvořila SV společnost a mezinárodní studenti Bible provedli intenzivní celosvětovou kazatelskou kampaň, aby vydali varování před hrozícím Božím soudem.
V důsledku zjevného Božího požehnání při jejich restaurátorských pracích začaly základní biblické pravdy znovu svítit. Pohanská učení, jako je Trojice, nesmrtelnost duše a ďábelská doktrína věčného trápení v pekelném ohni, byla energicky převrácena. Katolické praktiky oddanosti svatým a Marii, zbožněné „Matce Boží“, byly také veřejně vystaveny jako pouhé pozůstatky pohanské modloslužby. Stejně jako Josijáš doslova rozdrtil a znesvětil četné modly a pohanské oltáře, které byly postaveny v Jehovově chrámu a po celé zemi, ve stejném duchu byly křesťanské modlářství a falešné doktríny rozdrceny a znesvětení, jak by to bylo, horlivým a zručným použití bible.
Charles Russell také oživil používání Božího osobního jména – Jehova v angličtině. Další životně důležité pravdy, jako je biblická naděje, že přežijí Armageddon a budou žít věčně na Zemi, se začaly prosazovat jako autentická biblická učení. Otázka Jehovovy univerzální svrchovanosti byla pochopena poprvé, což vysvětlovalo tolik, že dříve křesťany zaměňovalo, proč Bůh lásky po tak dlouho toleroval zlo a dovolil svým služebníkům, aby utrpěli hodně pronásledování. Společnost Strážná Věž začala fungovat podobným způsobem jako křesťanské shromáždění z prvního století –"jako sloup a podpora pravdy“.
Další fascinující paralela existuje ve spojení s Josijášovým objevem Knihy smlouvy. Záznam z 2. krále 23. kapitoly vypráví o velké slavnosti velikonočního svátku, která se konala po obnovení chrámu: "Král přikázal všemu lidu: „Slavte Pesach pro Jehovu, svého Boha, jak se píše v této knize smlouvy.“ Takový Pesach se neslavil od doby soudců, kteří soudili Izrael, ani po všechny dny izraelských a judských králů. Až v 18. roce vlády krále Josijáše se v Jeruzalémě slavil takový Pesach pro Jehovu. Josijáš také odstranil spiritistická média, věštce, sošky terafim, odporné modly a všechny ohavné věci, které se objevily v judské zemi a v Jeruzalémě."
Stejně jako se konal velký Pesach s cílem obnovit smlouvu a oslavit reformy, které se uskutečnily za krále Josijáše, zdá se, že nová smlouva, kterou Kristus původně zavedl se svými apoštoly, byla podobně obnovena v souvislosti se studenty Bible; o čemž svědčí nejen vyhlášení pravdy, jak to tehdy věděli, ale také znovuobjevení pomazaných účastníků, kteří s hlubším uznáním Kristovy oběti zahájili oslavu velkého křesťanského velikonočního jídla, které k tomuto pokračovalo den. I když pracovali pod mnoha falešnými očekáváními, jako byli apoštolové a první křesťané, s opětovným vzestupem Kristova pomazaného sboru, studenti Bible cítili, že je čas a období, kdy království nebeské začne vládnout.
https://jehovajekralom.com
