…že na babu nehraju (část I.)
aneb
jak se nenechat ohlupovat technologiemi, které nepotřebujeme.
Wiki piki na hlavu...?
Tato stará modifikovaná dětská říkanka, jakoby shrnovala v komprimované podobě výhody jedné zajímavé technologie a naši odvěkou touhu po jednoduchosti, konfrontovanou v dnešní době s běsněním složitostí IT.
Probíhající exploze informačních technologií (IT) se ubírá mnoha směry, z nichž některé jsou více "ekologičtější", než ty druhé. Jedny nabízejí nadměrný komfort, který však přemírou funkcí již obtěžuje a zatěžuje nad únosnou mez naše vlastní životní prostředí, druhé jsou jednoduché, a nenutí něco, co nepotřebujeme. Každý se tak může rozhodnout, potřebuje-li ukájet své nenasytné ego, nebo mu stačí technologie efektivně používat jako dočasný podpůrný nástroj pro vlastní kreativitu a inspiraci svých zákazníků či přátel.
Co je ekologická IT?
Ekologické je pro mě vše, co je jednoduché na obsluhu a údržbu, a nezatěžuje uživatele nutností ukládat do hlavy neskutečné kombinace neužitečných funkcí a co obtěžuje svými nároky na provoz a servis. Ekologické IT také nezatěžují životní prostředí nás všech tím, že nezvyšují požadavky na elektronické vybavení (hardware). Zbývá nám pak více času na skutečné Tvoření (ne primitivní opisování), a nemusíme si stále kupovat nové a výkonnější servery, počítače, telefony,... a tak zamořovat tuto krásnou planetu nejrůznějším harampádím.
Na jedné straně pomyslné strany mince jsou však všemocní arogantní bozi byznysu Zisk a Moc, na druhé radostná Hra a neagresivní tvůrčí plynutí. Je jen a jen na nás, jak dalece se necháme ohlupovat.
Na straně software chce "jeden prsten" Microsoftu, pokud možno, vládnout všem, avšak na druhé straně "otevřený software" (Open Source) získává stále více příznivců. Každý si může svobodně vybrat, chce-li draze (a nejlépe na věky věků) platit něco, co vlastně ani vůbec nepotřebuje, nebo chce-li se věnovat skutečně naplno tomu, co opravdu umí, a o to se dělit s ostatními, aniž by trval na nepřiměřené odměně či nějakém vazalském vztahu.
Stejně tak volíme mezi virtuálními digitálními světy Konzumu, pomocí záplavy mrtvých věcí jen nedokonale napodobujícími skutečnou Realitu. Spíše se zdá, že "digitální" věk se má stát zlatou klecí a zkušebním polygonem pro ty, kteří život vlastně ani příliš nezvládají a svoji drahocennou energii budou věnovat iluzím a náhražkám, spíše než skutečnému životu.
Slepou uličku současné civilizace tak jako tak budeme muset projít až do hořkých konců, zdá se však, že každý ve vlastní "realitě", kterou tvoří naše myšlenky a pocity, tedy vše, co "jsme".
Není na čase se zamyslet nad tím, kolik předmětů a neužitečných věcí váže cennou energii našeho vědomí, a začít proces "dematerializace"?
Jednou za čas takto dematerializuji svoje osobní životní prostředí, a vždy mě překvapí, kolik energie se mi vrátí do života k dalšímu využití. Občas se také z mého okolí dematerializují někteří lidé, ale to patří k věci...Věčnou inspirací jsou mi staré japonské interiéry, japonské zahrady...
Nedílnou a velmi nutnou součástí je ovšem také intenzivní psychohygiena a vymetení nepotřebného software z mého vědomí... Bez inovace osobního software bych byl jen maňáskem, poskakujícím komicky stále dokola ve veverčím kole vlastní mysli, a stěžujícím si na všechno možné.
