Paragliding

Kopec Raná u Loun je krásný. Leč strmý. První dojmy ovlivnily optimalizované vzpomínky z jinošství, kdy jsem na Rané létal s R/C větroni. Po 40 letech však byly výstupy s cca 15 kily padákové výstroje (plus voda, fotoaparát) poněkud méně skotačivé, a hravost mládí jsem musel nahradit pokorou a ohledem k již mnoho let věrně sloužícímu tělíčku...

Úžasné chvilkyDalibor Carbol

Realizační tým ALTO Paragliding School (Dalibor, Tomáš, Radim) hned ze začátku sršel zdravým optimizmem a dobrou náladou, takže možné obavy vystrašených dušiček byly zažehnány již v zárodku.

Po příjezdu, ubytování a seznámení s týmem jsme si přebrali zapůjčené vybavení (sedačka, padák, záložní padák, vysílačka, helma) a vyrazili na cvičební loučku. Bylo horko k zalknutí, cesta strmá a dlouhá.
"Hnusnej vzduch", ulevuji si, a vzápětí toho lituji. Vzduchu budu příští 4 dny svěřovat svůj život! Jenomže "slovo ani párem koní"... nebo jak se to říká. Nejsem v klasickém slova smyslu pověrčivý, ale již jsem se sám na sobě přesvědčil, že Existence je dokonale vyvážený a propojený systém, kde i neuvážená slova mají hrozivé následky (a třeba ne hned, a třeba ne lidským "rozumem" předpokládaným směrem a způsobem). Všude kolem nás jsou znamení, kterými se můžeme relativně bezpečně navigovat v bludišti Existence...

První skok do vzduchu a... končím zaklíněn se sedačkou v kamení a ostrých keřících, roztržený loket ("skoba" 3x3 cm), a vytáhnout mě musí za ruku parťák Honza. Náhoda?

Mnoho let "pátrám" v super informačním systému Existence včetně lidské Psyché a potvrzují se mi slova Alberta Einsteina "Bůh nehraje v kostky". Nemusíte věřit v Boha, ale stačí si uvědomit, že v tomto prostoru musí existovat nějaké zákony, abychom vůbec "byli". A o zákonu "akce a reakce" se učíme již na základní škole. A to, že myšlenka je poměrně účinná energie, víme již také. Natož slovo...

Paragliding je úžasná psychoterapie již proto, že vám nechá nahlédnout do všech možných strachů, o kterých jste doposud neměli ani ponětí. Dále pak musíte přeprogramovat reflexy pudu sebezáchovy, protože, například, utíkat hlavou dolů z kopce se sklonem téměř 45% je velmi náročné - mozek velí zastav, ale to nejde, protože když ztratíte rychlost, padák vás předletí, a spadne před vás. Pokud v takovém případě máte štěstí, neskutálíte se úplně dolů, kde můžete zkončit zamotáni do 500m padákových šňůr a 26m2 padákoviny (neuvažuji spleť křovin a hejna ostrých kamenů). Také je těžké odnaučit ruce křečovitě viset na řidičkách (odtokovou hranu padáku ovládající šňůry), když "padáte" z kopce po hlavě dolů, protože tím padák přibrzdíte tak, že se nakonec zastavíte (pravidlo "padák nepřetáhneš") a padák spadne za vás. Padák se dá ovládat, jen když přirozeně klouže vzduchem... Stačí si připomenout, co s vámi udělá v silném větru deštník. Natož pak ty desítky metrů čtverečních padáku...

Těchto několik mysl programujících rovin ovládnout je v začátku těžké, ale usilovnou pílí, rychlým úporným během a díky neustálému radiovému kontaktu s oběma (jeden na kopci, druhý pod kopcem) instruktory se to nakonec podaří. Krásné je, že ani po jistém zvládnutí některých úkonů nelze polevit na pozornosti, a vzpomenout si na doporučované rutinní kontrolní postupy se vyplatí. Zejména proto, že na tom závisí váš život.

Sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem rutinní kontrolu opomenul a nezapnul si stehenní popruhy (a jak jsem poté na zemi rozklepaný zjistil, nezapnul jsem si ani helmu). Těch pár minut letu si budu dosmrti pamatovat...

Výsledkem těch úžasných čtyř dní je ale pro mě osobně obrovský posun ve vnímání sama sebe, reality, a krásné prožitky v nádherném prostředí Národní přírodní rezervace (NPR) Raná mezi stejně nádhernými lidmi - kamarády skokany a členy Alto Para týmu.

Bez vysoké profesionality a hluboké lidskosti Dalibora Carbola a jeho kolegů Radima a Tomáše bychom nezažili radost a pohodu a nemohli bychom již po čtyřech dnech kroužit v někdy dech beroucích (někteří kolegové si užili i termiky) 160m výšky...

Díky!

Paragliding a psychoterapie