Probudí se Evropská unie ze snu?

Toto léto bychom jenom stěží nazvali okurkovou sezónou. Útok v Nice, Brexit, nepovedený vojenský puč v Turecku. Tyto tři události mají bohužel jednoho společného jmenovatele. 

Tím je neschopnost, či úplná ochromenost vedoucích představitelů Evropské unie číst nebo vnímat situaci a nějak adekvátně alespoň dodatečně reagovat. Ostatně to samé se dělo v rámci řecké krize a hlavně nezvládnuté migrační vlny, která vlastně s těmito událostmi také úzce souvisí. 

V roce 2010 prohlásila Angela Merkelová, že multikulturalismus selhal. Zvláštní je, že se pak tohoto prohlášení vůbec nedržela a dělala pravý opak. Dnes se po Evropě pohybuje bez jakéhokoliv povědomí příslušných orgánů desítky tisíc lidí, kteří přišli ze zemí Afriky či Blízkého východu. Od té doby jsme také svědky daleko většího nárůstu naprosto odporných útoků ze strany migrantů. Mnohdy i migrantů, kteří již měli být údajně integrováni jako občané EU. V rámci průběhu migrační krize nejdříve zvala Angela Merkelová příchozí do zemí EU a představitelé EU peskovali země, které se chovaly obezřetně, jako Maďarsko. Poté po nás chtějí, abychom si rozdělovali imigranty na základě kvót. Po roce přešlapování na místě a demagogie typu, že kdo je proti imigrantům, je xenofob a extrémista, přišli s absurdní dohodou s Tureckem, které má v posledních letech sklony k islamizaci dříve sekulárního státu. Zrušení víz pro Turecko by z něj udělalo hlavního institucionalizovaného převaděče. 
Není pak divu, že se občané Velké Británie rozhodli k odchodu po všech těchto událostech, a to i přesto, že byli velice silně masírováni předpověďmi, že v případě odchodu je to citelně poškodí a že se s nimi pak EU mazat nebude. Možná, že právě arogantní chování předsedy Evropské komise Junckera či předsedy Evropského parlamentu Schulze naopak přesvědčilo Brity, že tudy už cesta nevede. Vyhrožování má často opačný efekt, navíc od někoho, kdo se tváří jako spojenec. Nyní proběhl v Turecku nezdařený vojenský puč, jehož pozadí zatím není příliš jasné. Nicméně je jednoznačně jasné, že turecký prezident Erdogan se rozhodl využít situace k utužení režimu, likvidaci nepohodlných lidí a k další islamizaci Turecka. Je toto nadále důvěryhodný partner pro EU? Nemá dnes třeba naopak zájem na větší obsazení Evropy islámským obyvatelstvem? Řeší to hlavní “státníci” EU? Rozhodně řeší emise sekaček na trávu nebo odzbrojení našich občanů. Jejich politika se ukazuje čím dál více jako mylná v naprosté většině důležitých věcí. Teroristických útoků na občany EU přibývá. Nyní kupříkladu imigrant se statusem uprchlíka útočil ve vlaku sekerou a hlásil se k Islámskému státu. Kolik Bataclanů či masakrů jako v Nice se musí stát, aby se někdo probudil? Ještěže zatím máme volby, které sice se zpožděním, ale přece, snad mohou pomoct jiným tvářím, které toto vnímají jako problém, jenž bude potřebovat víc než jen vyjádření solidarity napadeným občanům. Je nutné monitorovat vzniklá ghetta a vliv islámských duchovních, kteří i podle tajných služeb mají podíl na radikalizaci imigrantů. Na základě toho tyto lidi také vyhostit. Bezpodmínečně začít bránit schengenskou hranici (dokud toto nebude, tak hlídejme svoji) před dalším přílivem. Na prvním místě musí být ochrana bezpečnosti vlastních občanů.