Když se tak zamyslíme nad současnými preferencemi politických stran, můžeme již dnes poměrně dobře odhadnout, jak dopadnou podzimní volby do Poslanecké sněmovny.
KSČM je jednou ze stran v Poslanecké sněmovně. Je v ní mnoho pracovitých a poctivých lidí, proto často některým politickým subjektům vadí volební preference, kterých dosahuje. Když se hlouběji zamyslíme, ten, kdo by tuto stranu chtěl před veřejností dehonestovat, nemá lepší možnost, než publikovat výplody Josefa Skály. V poslední době se chlubí, že na Facebooku KSČM plakát na téma „Malý český Koniáš z pravdy dělá špionáž“ vidělo více jak čtyřicet tisíc respondentů. Větší sledovanost mělo prý jen menu od pražské restaurace U Fleků z roku 1963. Manipulace s fakty a údaji je Skálovi opravdu vlastní. Zapomněl totiž říct, jaké byly na Facebooku reakce, kolik z nich bylo negativních a kolik pozitivních. Tento kdysi vysoký funkcionář Husákovy éry dnes pracuje jako místopředseda KSČM a snaží se vrátit tuto stranu do doby vlády KSČ. Zdali se mu to podaří, o tom se dá silně pochybovat. Jsou však i další, kteří uvítají každou možnost pošpinit slušné lidi. Článek Otakara Zmítka z KSČM o kandidatuře Michala Horáčka, který do svého elaborátu zamotal i bývalého prezidenta Havla, je ukázkou, že použít lze vše. K nevíře však je, že se snaží pošpinit i jméno profesora Pafka. Prý se vyšvihl do vysoké politiky léčbou Václava Havla. Možná by nebylo od věci, kdyby se tento člověk spíše zajímal o to, kolika lidem profesor Pafko zachránil život. Rozhodně se však nejednalo pouze o politiky či prominenty. Stejně tak jako Havla léčí i lidi z malých vesnic v naší republice. Lidský život se totiž necení podle právě zastávané funkce. Uvidíme, zdali Skálovy a Zmítkovy lži a polopravdy znechutí občany natolik, že do volebních místností v rámci parlamentních voleb nepůjdou. Byla by to však hrubá chyba, protože jen my sami můžeme rozhodnout o tom, zdali takoví Skálové se propracují do parlamentních lavic. Skálovy ambice kandidovat v Praze do Poslanecké sněmovny jsou opravdu nehorázné. A tak se zamysleme nad tím, jak zabránit, abychom se nevrátili do období 50. let.
