Výroky poslankyně Semelové ( KSČM ) se dají zařadit k těm, které dnešní společnost nemůže a nesmí akceptovat. Svoboda slova je jedna věc, ale názory této poslankyně jsou opravdu mírně řečeno nevhodné.
Pokud se skutečně KSČM vyjádřila, že si lidé, když nesouhlasí s těmito výroky, měli televizi přepnout, je to velmi úsměvné. Přepnout nebo vypnout televizi samozřejmě můžeme, jenže nemůžeme tím zamezit tomu, aby Semelová své pokřivené názory nešířila na veřejnosti dál, ať už formou písemnou, nebo ústní. Koneckonců, předseda ÚV KSČM, doktor Filip, a europoslanec Ransdorf sami přispěli na pomník Milady Horákové a myslím, že udělali dobře. Proto mě tím víc překvapuje, že se tato strana, jež se od mnohých činů KSČ distancovala ve svých vyjádřeních, k těmto názorům své členky staví tak laxně. Určitě u magistra Kincla nejde o volební tah a není od věci podívat se a zapřemýšlet nad názory soudružky Semelové, které jako poslankyně pronáší i na půdě Poslanecké sněmovny a které jsem s nechutí několikrát poslouchal i já. Dnes se sama hájí svobodou slova, což je ve vztahu k Miladě Horákové velmi tristní, neboť právě Milada Horáková byla za své názory díky KSČ popravena. Nelze také souhlasit s tím, že vstup vojsk Varšavské smlouvy byl internacionální pomocí naší republice. Mnozí z nás se z této „pomoci“ dodnes vzpamatovávají. Nikdo netouží poslat Martu Semelovou do vězení, ale omluvit by se rozhodně měla, protože jinak je potřeba uvažovat o tom, jaká vlastně ta nová KSČM je.
