Každý zastánce "svobody" ve formě demokracie na sebe ve skutečnosti nastavil past ve formě chronického strachu o "svobodu", ze kterého se nedostane dříve, než si uvědomí, že demokracie není symbolem svobody, ale jejím opakem. Pokud si myslím, že demokracie je synonymem svobody, tak nemůžu být nikdy konzistentí, pokud neuznám, že ve chvíli, kdy si dostatečné množství lidí zvolí za svého vládce tyrana, tak se musím podřídit a přesto jsem stále stejně "svobodný".

Nastolení demokracie tak ve skutečnosti znamená, že svobodný nikdy nebudu. Teoreticky totiž kdokoliv a kdykoliv ze mne pod tímto systémem může udělat ještě mizernější otroka, než jsem byl doposud, aniž by jediný princip demokracie porušil. Stačí podplatit a indoktrinovat dostatečné množství lidí, a co je nejhorší, tito lidé v žádném případě nemusí být od kosti "zlí". Počet příkladů tohoto jevu jen za období minulého století mluví za vše.

Současný režim je pěkný humus, nevěřím, že to bylo dříve horší.

Kdyby to šlo zařídit aby jste se dnes do oné doby probudil. Byl by to pro vás neuvěřitelný šok. Viděl by jste tu hrůzu, chtělo by se vám se kriticky vyjádřit k vládnoucí úloze jediné strany, ale strachem byste musel být potichu, nadávat s kamarády bokem a pozor na to kdo asi z té skupinky může být taky "U NICH"

Já takto prožil většinu života a byl to hnus.