Výlet na Bundesligu
Vzhledem k tomu, že jsme si objednané lístky museli vyzvednout na pokladnách stadionu nejpozději hodinu a půl před začátkem zápasu a netušili jsme, jak to bude vypadat s dopravou, vyjeli jsme z Plzně necelé čtyři hodiny před výkopem, který byl stanoven na osmou hodinu večerní. Cesta však probíhala nad očekávání, nikde na dálnici nebylo jediné omezení a i počet aut, které jsme na skoro dvěstě kilometrů dlouhé trase, by se snad dal spočítat na prstech jedné ruky. V Norimberku jsme tak byli ani ne za hodinku a půl plynulé jízdy. Naváděni navigací jsme chtěli zaparkovat blízko stadionu, u příjezdu však stál policista a odkláněl dopravu zpět, takže jsme nakonec zaparkovali cca kilometr od stadionu v lesíku na malém parkovišti u August-Meier Helm. Došli jsme si vyzvednout lístky a šli jsme si obhlédnout okolí stadionu. Ten je dobře situován na kraji města v klidné zóně, naproti němu se nachází hokejová hala, ve které se hrálo před lety hokejové mistrovství světa. Překvapeni příznivou cenou jsme si koupili občerstvení, klobásky chutnaly skutečně jako klobásky a pivo plzeňského typu značky Kulmbacher bylo nejenže alkoholické (obsah alkoholu byl vyšší než u českých "dvanáctek"), ale k mému údivu prodávané pěkně vychlazené v lahváčích.
Půl hodiny před zápasem jsme šli na svá místa. Hned za vstupní bránou na tribuně Jih provozuje občerstvení slávistům ne neznámá firma Aramark, stejně tak všude možně byla reklama na Hochtief. Spolu s vlajícími klubovými vlajkami v barvách bílé a červené na stožárech před stadionem téměř po celém obvodu si slávista připadá jako ve známém prostředí.
Jako známé slávistům musí připadat i počínání kotle Norimberských, kteří byli ve svém severovýchodním rohu stadionu na sebe namačkáni tělo na tělo a celý zápas fandili jak o život, mávali nad hlavami vlajkami a některé jejich chorály měly nápěv stejný nebo přinejmenším podobné jako mají chorály slávistické. Těžko odhadovat, kolik fanoušků se v kotli domácího týmu sešlo, na stadionu s kapacitou 48.000 diváků však zápasu shlíželo necelých 37.000 lidí, v domácím kotli mohlo být ale odhadem možná i sedm osm tisícovek lidí, naproti tomu v kotli hostujícího Stuttgartu bylo maximálně "jenom" dva tisíce fandů.
Když nastupovali hráči na hrací plochu, hrála chytlavá norimberská hymna, všichni fanoušci na stadionu povstali a tleskali. Fanoušci fandili jak o život nejen v obou kotlích, ale i v našem jihozápadním rohu stadionu, celý zápas a nadšeně se radovali i z každé nepovedené přihrávky hostí. Ti však měli po většinu zápasu více ze hry, což však bylo ovlivněno i tím, že domácí Schieber vstřelil po chybě stoperů (tedy situaci, kterou slávisté moc dobře znají) již ve třetí minutě branku a Norimberk se tak nemusel hnát dopředu, zatímco Stuttgart (který mimochodem za dvě předešlá utkání měl impozatní skóre 10:0) se musel snažit, aby vyrovnal.
To se mu povedlo už v prvním poločase, ale Pogrebňakova branka nebyla uznána pro faul na obránce. Poté některý z hostujících hráčů napálil zpoza vápna břevno. Po změně stran vsítil znovu branku, tentokráte však nebyla uznána pro ofsajd. Konečně třetí vstřelaná branka Stuttgartu Cacauem byla rozhodčími shledána jako regulerní a skóre tedy bylo 1:1. To už Norimberk hrál v deseti hráčích, přesto po strhujícím závěru dokázal vsítit vítěznou branku, když čtyři domácí hráči postupovali v rychlém brejku proti dvěma obráncům a díky skvěle načasované přihrávce nakonec šel Pinola sám na brankáře a proměnil, na stadionu naplno propukly převážně radostné emoce a rozhodčí minutu poté zápas ukončil.
Po zápase jsme si ještě koupili na památku šálu Norimberku a po půlnoci jsme byli zpět v Plzni. Mohu všem slávistům doporučit vydat se na některý další zápas Norimberku, neboť není příliš daleko od Prahy (necelých 300 km, ovšem 99% trasy leží na dálnici a na německé straně je až na pár kilometrů s omezením rychlosti na "stodvacet" neomezená rychlost, takže se trasa dá ujet z Prahy za dvě a půl hodiny); ceny nejsou přemrštěné (lístek na místa s hodně dobrým výhledem nás vyšel na 23 euro, zápasový bulletin o osmdesáti stránkách (!) s vyčerpávajícíma informacema nás vyšel na jedno euro, klobásky stojí od dvou do tří euro, alkoholické pivo dvě eura - ceny tedy opravdu podobné Edenu...) a narozdíl od (alespoň nejbližších) zápasů v Edenu se dá očekávat pohledná ofenzivní podívaná.
Vzhledem k tomu, že jsme si objednané lístky museli vyzvednout na pokladnách stadionu nejpozději hodinu a půl před začátkem zápasu a netušili jsme, jak to bude vypadat s dopravou, vyjeli jsme z Plzně necelé čtyři hodiny před výkopem, který byl stanoven na osmou hodinu večerní. Cesta však probíhala nad očekávání, nikde na dálnici nebylo jediné omezení a i počet aut, které jsme na skoro dvěstě kilometrů dlouhé trase, by se snad dal spočítat na prstech jedné ruky. V Norimberku jsme tak byli ani ne za hodinku a půl plynulé jízdy.
Naváděni navigací jsme chtěli zaparkovat blízko stadionu, u příjezdu však stál policista a odkláněl dopravu zpět, takže jsme nakonec zaparkovali cca kilometr od stadionu v lesíku na malém parkovišti u August-Meier Helm. Došli jsme si vyzvednout lístky a šli jsme si obhlédnout okolí stadionu. Ten je dobře situován na kraji města v klidné zóně, naproti němu se nachází hokejová hala, ve které se hrálo před lety hokejové mistrovství světa. Překvapeni příznivou cenou jsme si koupili občerstvení, klobásky chutnaly skutečně jako klobásky a pivo plzeňského typu značky Kulmbacher bylo nejenže alkoholické (obsah alkoholu byl vyšší než u českých "dvanáctek"), ale k mému údivu prodávané pěkně vychlazené v lahváčích.
Půl hodiny před zápasem jsme šli na svá místa. Hned za vstupní bránou na tribuně Jih provozuje občerstvení slávistům ne neznámá firma Aramark, stejně tak všude možně byla reklama na Hochtief. Spolu s vlajícími klubovými vlajkami v barvách bílé a červené na stožárech před stadionem téměř po celém obvodu si slávista připadá jako ve známém prostředí.
Jako známé slávistům musí připadat i počínání kotle Norimberských, kteří byli ve svém severovýchodním rohu stadionu na sebe namačkáni tělo na tělo a celý zápas fandili jak o život, mávali nad hlavami vlajkami a některé jejich chorály měly nápěv stejný nebo přinejmenším podobné jako mají chorály slávistické. Těžko odhadovat, kolik fanoušků se v kotli domácího týmu sešlo, na stadionu s kapacitou 48.000 diváků však zápasu shlíželo necelých 37.000 lidí, v domácím kotli mohlo být ale odhadem možná i sedm osm tisícovek lidí, naproti tomu v kotli hostujícího Stuttgartu bylo maximálně "jenom" dva tisíce fandů.
Když nastupovali hráči na hrací plochu, hrála chytlavá norimberská hymna, všichni fanoušci na stadionu povstali a tleskali. Fanoušci fandili jak o život nejen v obou kotlích, ale i v našem jihozápadním rohu stadionu, celý zápas a nadšeně se radovali i z každé nepovedené přihrávky hostí. Ti však měli po většinu zápasu více ze hry, což však bylo ovlivněno i tím, že domácí Schieber vstřelil po chybě stoperů (tedy situaci, kterou slávisté moc dobře znají) již ve třetí minutě branku a Norimberk se tak nemusel hnát dopředu, zatímco Stuttgart (který mimochodem za dvě předešlá utkání měl impozatní skóre 10:0) se musel snažit, aby vyrovnal.
To se mu povedlo už v prvním poločase, ale Pogrebňakova branka nebyla uznána pro faul na obránce. Poté některý z hostujících hráčů napálil zpoza vápna břevno. Po změně stran vsítil znovu branku, tentokráte však nebyla uznána pro ofsajd. Konečně třetí vstřelaná branka Stuttgartu Cacauem byla rozhodčími shledána jako regulerní a skóre tedy bylo 1:1.
To už Norimberk hrál v deseti hráčích, přesto po strhujícím závěru dokázal vsítit vítěznou branku, když čtyři domácí hráči postupovali v rychlém brejku proti dvěma obráncům a díky skvěle načasované přihrávce nakonec šel Pinola sám na brankáře a proměnil, na stadionu naplno propukly převážně radostné emoce a rozhodčí minutu poté zápas ukončil.
Po zápase jsme si ještě koupili na památku šálu Norimberku a po půlnoci jsme byli zpět v Plzni. Mohu všem slávistům doporučit vydat se na některý další zápas Norimberku, neboť není příliš daleko od Prahy (necelých 300 km, ovšem 99% trasy leží na dálnici a na německé straně je až na pár kilometrů s omezením rychlosti na "stodvacet" neomezená rychlost, takže se trasa dá ujet z Prahy za dvě a půl hodiny); ceny nejsou přemrštěné (lístek na místa s hodně dobrým výhledem nás vyšel na 23 euro, zápasový bulletin o osmdesáti stránkách (!) s vyčerpávajícíma informacema nás vyšel na jedno euro, klobásky stojí od dvou do tří euro, alkoholické pivo dvě eura - ceny tedy opravdu podobné Edenu...) a narozdíl od (alespoň nejbližších) zápasů v Edenu se dá očekávat pohledná ofenzivní podívaná.
Luke Vojtěch
Kdo chce Fischera za prezidenta?
Zbývá šest dní do prvních přímých českých prezidentských voleb a předvolební období vyvrcholilo včera diskuzním duelem dvou největších favoritů voleb, duelem Jana Fischera s Milošem Zemanem.
Luke Vojtěch
Najde Tomio způsob, jak řešit pro něj nevhodně znějící usnesení ÚS?
Ústavní soud odmítl posunout termín voleb a zamítl tak žádost Tomio Okamury o předběžné opatření. Situace by se zdála býti bezvýchodná, ale řešení je přitom z pohledu Okamury velice jednoduché.
Luke Vojtěch
Amnestie je čistě prezidentovo právo
Vážení, kolem vyhlášené amnestie prezidenta republiky Václava Klause se v poslední době strhla vlna kritiky, notně přiživovaná masmédii.
Luke Vojtěch
Proč budu volit Franze
Líbí se mi, že jeden z prezidentských kandidátů volá po více historična a kultury mezi lidmi. Současný stav společnosti je neudržitelný a nezmění ho žádné "křížkování", "kroužkování" a podobně při volbách. Nezmění ho volba žádných dalších Unií svobody, Zelených, Věcí veřejných. A nezmění ho ani ODS, ČSSD či dokonce nereformovaní komunisté. Změnit se musí lidi. Každý člověk jednotlivě.
Luke Vojtěch
Je potřeba skutečně tolik zákonů? Zrušme je!
Člověk si klade otázku, zda-li je skutečně potřeba k životu tolik stovek, ba dokonce tisíců platných a účinných zákonů, jako má Česko. Potřebují to občané a další lidé (například rezidenti z cizích států) a právnické osoby?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 65
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1677x
V současné době student právnické fakulty UK.