Olympiádu díky "Liberci" radši ne!

Byla to krásná myšlenka. Uspořádat olympijské hry v Praze. Zatímco v Číně byla olympiáda hodně pompézní, my bychom ji mohli založit na tom, že by byla v jednom z nejhezčích měst na světě, v Praze.

I místo na sportoviště by se dozajista našlo. Něco by se mohlo postavit na Strahově, něco i kus za Prahou. Plavební kanál v Praze-Tróji by také našel využití. Některá sportoviště by se mohla zrekonstruovat. "Ceremoniální" stadion by mohl později sloužit po menší úpravě jako Národní fotbalový stadion.Šerm by mohl být například v Liberci, volejbal třeba v Olomouci, košíková v Brně.

Desítky miliard korun by spolykala infrastruktura, ale to by až tak moc nevadilo. Stejně se do ní dřív nebo později bude muset investovat. A olympijské hry by byly jakýmsi motivátorem, aby tomu tak bylo co nejdříve.

Olympijská vesnice by později mohla sloužit, opět stejně jako Ceremoniální stadion nejspíše po nějaké drobnější úpravě, jako kampus pro studenty pražských vysokých škol, zvýšila by se tak kapacita a koleje by snáze dostali i studenti mající trvalé bydliště ve Středočeském kraji. Nebo by mohly sloužit jako ubytovny.

Zkrátka, toho že by se později pro sportoviště a olympijskou vesničku nenašlo využití, toho bych se až tak nebál. Je sice pravda, že třeba v Řecku s tím mají nyní problémy, to samé se doslýcháme o Číně. Ale my bychom se mohli ponaučit a nestavět zbytečně pompézní stadiony. Na co Ceremoniální stadion pro devadesát tisíc lidí, když by už nikdy jindy nebyl vyprodán? Stačilo by pro padesát. A kdyby na něm hrála fotbalová reprezentace, na utkání s Němci, Nizozemci a podobnými týmy by jistojistě bylo vyprodáno. Vždyť na nedávnou baráž s Norskem byl dokonce zájem o dvě stě tisíc lístků!

Problém je jinde. A letošní mistrovství světa v lyžování to ukázalo v plné nahotě.

Ať měl kdokoli nějaké výhrady k původnímu organizačnímu výboru, jeho odvolání a náhrada za Kateřinu Neumannovou na místě určitě nebylo. Tím spíše, že dodnes nikdo ty své výhrady neodůvodnil a hlavně nepodpořil nějakým opěrným bodem. Vše stálo na chatrných základech.

Bohužel pro nás všechny, slečna Neumannová poté začala tak trochu sázet i na svoje jméno. A jakmile někde nebyly peníze, tak místo škrtů v nedůležitých a méně důležitých položkách požádala o nové a nové dotace. Ale co hůř, stát jí je ochotně dával. To, že je letošní šampionát v konečném důsledku předražený, to je holý fakt.

Šampionát ani nemá vlastního dopravce, což je také jedna z rarit. Ale dejme tomu, to by až tak nevadilo.

Korunu tomu však nasadila Neumannová cenami za lístky. Pravda, pětset korun za lístky není v dnešní době až tak mnoho, byť třeba ve Francii byly lístky na šampionát v alpském lyžování zadarmo. Horší je to, že tyto ceny jsou jen do čtvrté kategorie. A lidé, kteří si je koupili, pak neměli kromě rozčarování žádný zážitek.

Když někdo jede přes půl republiky, v Liberci odstaví na kraji silnice auto (za čež zaplatí tři sta korun!), aby následně stál po kolena ve sněhu a neviděl ani skokany na lyžích, ani na světelnou tabuli a neslyšel ani hlasatele, musel opravdu za takový lístek platit "pětikilo"?

Už vidím, jak by to dopadlo v případě olympijských her.

Předběžný rozpočet by předpokládal náklady ve výši dejme tomu čtyřista miliard korun, včetně investic do infrastruktury a výstavby olympijské vesnice. Jenže záhy by došly peníze a tak by se zažádalo o novou dotaci. Ve výši například sto miliard. Co by státu zbylo, kdyby nechtěl mít po světě z ostudy kabát? Dotaci by byl de facto nucen přiklepnout. Jenže za chvíli by přišla další žádost, nyní ještě o dalších padesát miliard. A stát by tuto částku opět přiklepl.

Okej. Výše nákladů vzrostla z předpokládaných čtyřista miliard na pět set padesát. O skoro třetinu. A to by byl ještě vlastně úspěch. Jenže k čemu to? Aby pak byly lístky za tisíc korun na místa, ze kterých by nebylo přes sloupy nebo zábradlí vidět?

Nezávidím těm, kdo z MS něco mají. Oni si ty peníze (mám zajisté na mysli velkorysé manažerské odměny!) jistě zaslouží. Ale ukazuje to, že nejsme schopni uspořádat větší akci. Buďme rádi, že se to projevilo nyní a ne až při olympijských hrách.