Po losu, když byla Slavia slosována do skupiny společně s předloňským
finalistou Champions League Arsenalem, dvojnásobným vítězem Poháru UEFA
FC Sevilla a rumunský několikanásobný ligový mistr Steau Bukurešť,
očekával jsem v eurofii z vydařeného postupu přes Ajax, že se Slavia
popere se Sevillou o postup ze skupiny.
Kapitán Slavie Vlček a brankář Vaniak se radují po výhře nad Steau BukureštíMAFA - Michal Šula Podle propočtů měla doma porazit Steauu, poté remizovat v Seville a doma s Arsenalem a v posledních dvou zápasech vyhrát v Bukurešti a pak na Strahově nad Sevillou. Celkově jsem si přál jedenáct bodů, ale spokojil bych se i s devíti které také mohly zajistit postup.
Když v prvním zápase vyhrála nad Bukureští 2:1, byl jsem štěstím bez sebe. Ovšem již další utkání v Andalusii mě vrátilo hodně rychle zpátky na zem, neboť porážka 2:4 byla ještě milostivá. A to jsem před zápasem podle aktuální formy obou týmů tajně začínal věřit ve výhru hostí, tedy Slavie!
V zápase na Arsenalu se body očekávat nedaly vůbec, přesto debakl 0:7 byl strašný. Jenže dovolím si tvrdit, že naprosto z jiné příčiny než dva týdny předtím ve Španělsku. V obou zápasech se trenér Jarolím rozhodl pro ofenzivní pojetí hry, díky čemuž na jednu stranu předem Slavii možná odsoudil k neúspěchu, na druhou stranu byl k vidění pohledný ofenzivní fotbal okořeněný góly, což je sympatické. Rozhodně by si z toho měli vzít příklad i další trenéři v českých lujích a hájích a přestat jezdit se svýmy týmy na Spartu, na Slavii či na Bazaly betonovat a jezdit se snažit vyhrát, byť se to může zdát v první chvíli nemožné. Neboť jen útočná hra pobaví diváka, naproti tomu betonování a na druhé straně marné dobývání pokutového území soupeře vede pouze k tomu, že divák na stadiony přestane chodit.
Tři body během tří zápasů asi byly maximem, co Slavia mohla s danou hrou získat. Pro zisk více bodů by musela v Seville a na Arsenalu betonovat, mít sakramentské štěstí a vyvarovat se inviduálních chyb v obranné fázi. Leč nestalo se tomu tak a tím pádem její naděje na postup do další fáze LM klesly na minimum. Po remíze s Arsenalem dokonce úplně vyprchaly, ovšem stále žila šance na postup do Poháru UEFA, stačilo jen v Bukurešti neprohrát, což se nakonec také - byť se štěstím, které však přeje připraveným a patří k fotbalu - stalo a v posledním zápase základní skupiny tedy už nešlo o nic více než "jen" o peníze z bonusů.
Zápas s nejlepším týmem světa podle žebříčku světových historiků a statistiků nezačal špatně, Slavie se dlouho držela, jenže pak přišlo vynucené střídání kapitána Šmicera a s ním opustilo hřiště i Štěstí. Slavia v závěrečné půlhodince třikrát inkasovala když se znovu nevyvarovala inviduálních chyb v obranné fázi a utrpěla tak další krutou porážku, byť právě v tomto zápase podala jinak nejlepší výkon, jak v obraně, tak i v útoku. A kdoví, jak by se celý zápas vyvíjel dále, kdyby Milan Ivana netrefil tyčku ale šanci proměnil a vstřelil úvodní branku zápasu...
Celkem si musím premiérovou účast Slavie v základní skupině LM pochválit, protože na jednu stranu získala více bodů než Sparta za poslední čtyři roky, na druhou stranu si značně přilepšila co se týká financí a stojí před velikou výzvou stabilizovat tým, a v neposlední řadě se připomněla na mezinárodní scéně. Zápas na Arsenalu byl sice co se týče gólů krutý, ovšem slávisté se do tiskových zpráv zahraničních agentur dostali i díky svým skvělým fanouškům, kteří i po sedmigólovém přídělu vysekli svým idolům děkovačku, ze které byli unešeni i takoví fotbaloví gurmáni jako jsou Angličané.
