V jihovýchodní Asii by byl dnes jistě byli považováni za božstva. Tři
letenští králové. Původním povoláním fotbalisté, dnes karatisté.
Kladrubský, Kisel, Kučera. Jak příznačné, že jejich jména začínají
stejným písmenem. Přitom každé z nich nese jiný příběh...
Internet
Příběh první
Jiří Kladrubský. Na Letnou přišel z jižních Čech, následoval tím tak svého kamaráda Tomáše Sivoka. A nezůstal mu nic dlužen, byť v trochu jiném oboru. Jak se říká, žák přerostl mistra. Zatímco Sivok si liboval v řečnických obratech hlavně proti Slavii a vrcholem bylo, když řekl, že hrát v derby ukope všem slávistům hlavy, jeho nástupce v rudém dresu Kladrubský to málem dovedl do konce. Bohužel se však spletl o jedno domácí ligové utkání a místo Necidovi málem ukopl hlavu teplickému Junovi. Hráči, který na Spartě fotbalově vyrůstal a který se v jejím dresu stal miláčkem tribun. Ovšem nic se nestalo, rozhodčí vlastně žádný zákrok "neviděl" a hrálo se dál. Smutné na tom všem však je, že rozhodčí Kladrubského zákrok zcela jasně viděl, neboť dal pokyn, ať se hraje dál. Už jen proto, že teplický útočník zůstal v pokutovém území ležet, měl přerušit hru. Co kdyby mu například zapadl jazyk? Po takové ráně do hlavy by se nedalo divit ničemu. Kladrubský ale nebyl potrestán ani dodatečně, a to i přestože Jun strávil celou noc v nemocnici a podle svých slov si vůbec nepamatoval průběh prvního poločasu. Jenže to vše byla pouze předzvěst věcí budoucích.
Příběh druhý
Karol Kisel. Fotbalový slušňák, který by ani mouše neublížil. Ale kdeže! Ve skutečnosti na hřišti nezná bratra! V prvním poločase derby mezi Spartou a Slavií trefil ležícího beka hostí Hubáčka nohou do břicha, ač se mohl vyhnout. Hlavní rozhodčí? Nic neviděl. Pomezní rozhodčí, který byl od celé události pár metrů? Nic neviděl. Samozřejmě. Vše naštěstí skončilo bez následků. Ovšem pozor, Kisel pěkně brousil i v následujících minutách.
Příběh třetí
Štěpán Kučera. V derby asi nejaktivnější ze všech sparťanů. Bohužel však ne po té nejlepší stránce, po zápase na Letné by si zasloužil přezdívku Kosa. Kosil opravdu vše, co mu přišlo do cesty. A bylo jedno, zda se jednalo o koleno proti synovce slávistického trenéra Marka Jarolíma, ač zezadu sejmul Tijanyho Belaida způsobem, že mu mohl při troše smůly slávistického záložníka ukončit fotbalovou kariéru, ostře zfauloval Tomáše Necida v 58. minutě a v závěru zápasu si vyšlápl opět na mladou slávistickou pušku. Za všechny své zákroky uviděl, světe div se, všeho všudy jednu žlutou kartu. A to za faul na Jarolíma, po kterém zatrnulo snad všem přítomným. Přesto měl být vyloučen už jen za faul na Belaida. "Kučerův faul neměl s fotbalem nic společného. Jasná červená," uvedl o poločasové přestávce v zápasovém studiu České televize host Martin Hašek, shodou okolností taktéž bývalý hráč letenského celku.
Příběh čtvrtý
Tomáš Řepka, Petr Voříšek, Kamil Vacek, Libor Došek. Ti všichni ještě v průběhu derby předvedli několik ostrých zákroků na hranici pravidel, mnohdy i za ní. Již v prvním poločase vystartoval Řepka po Tijanym Belaidovi, místo míče však trefil pouze kolena. Rozhodčí však žlutou kartu sparťanskému tvrďákovi neukázal, byť Belaid mohl přijít k velmi těžkému zranění. Druhý poločas? Hrálo se na opačné strany, ale Sparta tunila hru stejně tvrdě, jako v první pětačtyřicetimutovce. Diváci se ještě nestihli vrátit s klobásou na svá místa když Voříšek zezadu za cenu pouhé žluté karty sejmul Necida. O chvíli později stejný slávistický útočník inkasoval od Řepky dokonce loket, po kterém zůstal ležet na hranici pokutového území. Rozhodčí? Nic neviděli, hrálo se dál. V 72. minutě Vacek "po kladrubovsku" vyskočil proti Belaidovi, rozhodčí vytáhl žlutou kartu. I chvíli později Došek nejprve doslova zboural k zemi kapitána Slavie Brabce, rozhodčí faul viděl a odpískal, což učinil i v minutě pětasedmdesáté, když tentýž hráč ostře vjel zezadu do Jandy. Leč bez žlutého kartonku.
Je zřejmé, že nejen sparťané faulují ostře. Ostře občas fauluje každý hráč. Jenže derby neměl přinejmenším dohrát Kučera, který předvedl hned několik hodně ostrých zákroků, při nichž mohl svého protivníka vážně poranit. Žluté karty měli dostat Řepka s Doškem, nedostali. Jak je vidět, rozhodčí zápas příliš nezvládli. Možná, že kdyby nasadil od první minuty o něco přísnější laťku a kdyby se nebál Kučeru v prvním poločase za faul na Belaida rovnou vyloučit, ostrých zákroků by nebylo tolik. Možné však je i to, že by brzy šli pod sprchu i další hráči. Ať tak či onak, hráči Sparty nehráli "tvrdě, ale čistě". Hráli zákeřně. Přesto se Disciplinární komise tímto utkáním zabírat nemusí.
V Premier League je běžné, že se při šesti a více žlutých kartách v utkání řeší, zda daný tým nehraje příliš agresivně a je mu "doporučeno", aby na důrazu ubral. U nás tomu tak není. I přesto však rozhodčí dělal "vše co mohl", aby měli sparťané co nejméně žlutých karet.
Je přitom jedno, kdo fauluje. Když někdo někomu málem ukopne hlavu, když někdo někoho v plné rychlosti trefí do kolena bez úmyslu hrát míč, měl by jít okamžitě zchladit horkou hlavu pod sprchy. Ať sparťan, slávista, baníkovec či hráč Horní Dolní. A je jedno, zda se jednalo o úmysl či o nešťastnou shodu náhod. Když někdo porazí cyklistu, také bude těžko osvobozen jen proto, že "nechtěl". To by bylo sakra blbý, aby chtěl! Ať srazit do škarpy toho cyklistu či vědomě ukončit fotbalovou kariéru soupeři likvidačním zákrokem!
Hrát tvrdě - ano. Hrát tvrdě tělem - to ano. Hrát zákeřně - to rozhodně ne!
