(Fiktivní) programvé prohlášení k volbám do Výkonného výboru ČMFS

Jako fanoušek mám přesnou představu co si od produktu, který vytváří ČMFS, představuji. Přináším tedy fiktivní programové přihlášení, které bych si od jednoho z kandidátů představoval... 

Programové prohlášení
1) Změna v herním systému
    a) snížení počtu účastníků v první lize
    b) zvýšení kvalita druhé ligy
    c) vytvoření soutěže pro rezervní týmy
2) Uzavření žákovských lig
3) Apelace na Českou televizi o změně vysílacího času
4) Vytvoření pozice sportovního manažera
5) Spolupráce s FIFA o zavedení funkce videorozhodčího
6) Spolupráce s FIFA o omezení přestupů mladých hráčů

1) Změna v herním systému vyžaduje dlouhodobější činnost všech fotbalových orgánů. Jistě se jedná o krok pro řadu klubů nepopulární, neboť se jich může v negativním slova smyslu dotknout. Toho se však nesmíme bát a musíme všichni myslet na blaho českého fotbalu!

    a) Snížení počtu účastníků v první lize ze současného počtu 16 týmů na 10 v průběhu tří po sobě jdoucích sezonách by vedlo k tomu, že by se spolu během jedné sezony mohli střetnout v ligových zápasech týmy Baníku Ostrava, Brna, Mladé Boleslavi, Sigmy Olomouc, Slovanu Liberec, Slavie či Sparty v rámci ligových duelů čtyřikrát.
    V důsledku snížení počtu účastníků v první lize nedojde k úbytku mladých hráčů v širších kádrech! Naopak jednotlivé týmy budou moci počítat s o něco vyššími příjmy, minimálně ze strany svazu, respektive marketingové firmy STES.
    Z první ligy by sestoupily v první sezoně čtyři nejhorší týmy, ze druhé ligy by do ní postoupily dva nejlepší celky, tak jako doposud. Ve druhé sezony by ze čtrnácti prvoligvých celků opět sestupily čtyři nejhorší týmy do druhé ligy a z té by opět postoupily dva nejlepší celky. To by se opakovalo i ve třetí sezoně. Tyto tři sezony by se i nadále hrály klasicky dvoukolově, postupně by se snižoval počet kol.
    Od čtvrté sezony by hrálo první ligu deset týmů. Hrál by se čtyřkolový systém, kdy dvakrát by se týmy utkaly spolu na podzim a dvakrát v opačném pořadí i na jaře. Celkem by se tak hrálo 36 ligových kol namísto nynějších 30.
    Od čtvrté sezony by sestupoval nejhorší tým přímo do nižší soutěže, ze které by jej nahradil vítěz. Předposlední dva celky by odehrály barážový dvojzápas s druhým a třetím nejlepším celkem druhé ligy o udržení se v nejvyšší lize, respektive o postup do ní.

    b) Snížení počtu účastníků v první lize povede k tomu, že se zvýší kvalita druhé nejvyšší soutěže. Z té navíc od čtvrté sezony budou moc postoupit do první ligy každoročně až tři celky, pokud druhý a třetí nejlepší tým druholigové tabulky uspějí v baráži nad druhým a třetím nejhorším celkem první ligy.
    Přikláníme se k variantě, při které by se druhá liga postupně rozrostla ze současných 16 na 18 celků. Docíleno by toho bylo jednoduše - zatímco by do první ligy postoupily první sezonu dva nejlepší celky a naopak čtyři z ní sestupovaly, sestupovaly by z ní do třetí nejvyšší soutěže pouze dva týmy, ve druhé a třetí sezoně by pak byly čtyři.
    Zatímco by tak první liga měla deset účastníků, kteří by spolu hráli čtyřkolově, ve druhé lize by bylo osmnáct týmů hrajícících dvoukolový herní systém.
   
    c) Je nespravedlivé, když spolu s A týmy hrají v jedné soutěži i rezervní celky jiných týmů. Je proto nutné a spravedlivé zavést samostatné soutěže rezervních celků.
    Rozlosování by měli shodné se svými A týmy a hrály druhý den po zápasech "áček". V tomto důsledku by trenéři A týmů mohli počítat s hráči rezervy po celý víkend pro případ, že se na poslední chvíli někdo zraní. Stejně tak by mladí hráči přičichli po celý víkend k A týmu a motivovalo by je to. V neposlední řadě by tento krok znamenal i úsporu pro kluby, neboť by nemuseli držet tolik hráčů a ušetřily by i na dopravě.

2) Uzavření žákovských lig by, společně se systematickou změnou ve výchově mladých hráčů, mělo vést ke kreativnějšímu způsobu fotbalu. Za vzor si můžeme vzít Španělsko, kde se výsledky mladých fotbalistů započítávají do tabulky kvůli motivaci, ovšem nejsou z ní vyvozovány žádné negativní důsledky - to znamená, že žádný tým nemůže sestoupit. Pouze se oceňují ty nejlepší.

3) Apelace na Českou televizi o změně vysílacího času v tom smyslu, že pondělní vysílací časy jsou pro velké kluby špatně nastavené. A když ztrácejí velké kluby, ztrácejí tím i menší týmy. Vše funguje jako spojité nádoby. Místo pondělí odpoledne vysílat v pátek večer, místo neděle večer vysílat v sobotu odpoledne.

Do budoucna by mohl svaz začít s budováním vlastní digitální televize. Výhodou by bylo, že by tím pádem vše měl pod kontrolou.

V rámci takové televizní stanice by se mohly vysílat tři až čtyři fotbalové přenosy živě, další včetně nižších soutěží (klidně i šlágry ze třetích a čtvrtých lig), rozhovory s hráči, medailonky, pro fajnšmejkry záznamy zápasů z archivu.

4) Vytvoření pozice sportovního manažera, který by zastřešoval všechny reprezentační výběry, podílel se na výběru reprezentačních trenérů a dbal na provázanosti jednotlivých celků.

5) Ačkoliv oficiálně nehodlá FIFA zavádět funkci videorozhodčího, jsme pro zavedení a odzkoušení této novinky v české lize. Je třeba vytvořit plán, jak by vše mělo fungovat. Navrhujeme, aby videorozhodčího mohl každý tým během zápasu využít dvakrát, v případě prokázání pravdy by se po vzoru tenisu, ve kterém funguje systém Jestřábího oka, ponechala využitá situace i nadále. Je nutné zcela jednoznačně upřesnit, za jakých okolností by bylo možné videorozhodčího využít. Navrhujeme pouze u sprných situací, které by mohly zásadním způsobem ovlivnit hru - gólové situace, penaltové situace a ofsajdy dvacet metrů před vápnem (pro toto by byla na hřišti vyznačena přerušovaná čára, která by vyznačovala uvedenou vzdálenost), stejně tak kdekoliv na hřišti zákeřné fauly na červenou kartu, které však unikly pozornosti rozhodčímu.

6) Budeme apelovat na FIFA ohledně omezení přestupů mladých hráčů do zahraničí. Zatímco FIFA prosazuje plošené omezení přestupů mladých hráčů i v rámci ligy, náš návrh není tak radikální. V rámci země by se mohlo přestupovat nadále tak, jako je tomu dnes, určitá omezení by platila směrem do zahraničí, kam by mohli přestoupit pouze hráči starší jednadvaceti let či v případě, že by byli mladší, s více než padesáti odehranými prvoligovými zápasy.