Během zimního přestupového období se mezi fanoušky mluvilo o tom, že David Kalivoda je možná jedním z hráčů, které pošle trenér Jarolím na hostování. "Žádné úvahy nad hostováním nebyly," řekl v rozhovoru pro Slávistické noviny.
Hodnotil byste probíhající sezonu ze svého pohledu jako zatím tu nejvydařenější?
Asi určitě ano, pokud to budu hodnotit z toho hlediska, že se nám povedlo postoupit do Ligy mistrů a že jsme se z ní poté dostali do Poháru UEFA. Z tohoto pohledu je to určitě jedna z těch nejúspěšnějších sezon.
Slavie si poprvé v historii zahrála Ligu mistrů, o kterou jste se velkou měrou zasloužil i vy, když jste rozhodl o vítězství v Amsterdamu proměněnou penaltou za faul na Petra Jandu. Jak na utkání vzpomínáte?
Vzpomínám na něj jako na jeden z nejhezčích zápasů, který jsme v Evropě hráli. Určitě i pro mě osobně byl ten gól, který jsem tam vstřelil, jeden z nejdůležitějších a nikdy na tento duel nezapomenu.
S jakými pocity jste si stavěl míč na značku pokutového kopu, když jste viděl, jak na druhé straně hřiště chvíli předtím Huntelaar tuto výhodu nevyužil?
Všichni jsme věděli, o co tam jde, takže jsem věděl, že mám v rukou nějakých minimálně sto milionů. Nebylo to úplně příjemné, lidé tam pískali a já jsem cítil zodpovědnost. Věděl jsem, že jsme se tam dlouho pokoušeli neúspěšně probojovat. Já už jsem ve Slavii také nějakou tu sezonu, a když jsem viděl fanoušky... Ale proměnil jsem ji a pomohla nám dostat se dál.
Věděl jste předem, kam ji kopnete?
To jsem nevěděl. Pak se tam ale postavil velikej gólman, takže jsem ještě trošku přemýšlel a pak jsem se rozhodl, kam to kopnu.
Dařilo se vám i v české lize, přes nabitý kádr jste si zahrál v jedenácti zápasech, závěr jste však vynechal kvůli zranění. Jak jste si jej přivodil?
Bylo to v zápase na Žižkově, kdy se hrálo na těžkém terénu. Já jsem šel na hřiště na posledních asi deset minut. Myslím, že zrovna Pudil tam centroval ze strany, já jsem se snažil dostat přes bránícího hráče, on o mně vůbec nevěděl a jak jsem ho zezadu předbíhal, tak šel se mnou do skluzu a zahákl mi moji nohu mezi ty svoje. Navíc mi ji přisedl, zrovna když jsem byl v pohybu dopředu. Odnesly to kolenní vazy. Ale z tohoto souboje jsem vyvázl, dá se říct, ještě dobře.
Jste už v pořádku?
Od začátku zimní přípravy trénuji naplno, takže by to mělo být už v pořádku.
Jak jste sledoval zimní přestupovou politiku Slavie? Přišli Jarolím či Černý, hráči, jejichž hlavní deviza je hra ve středu záložní řady.
Já jsem hráčem Slavie už nějakých dvanáct let, takže víceméně podobné příchody a odchody zažívám každý půlrok. Konkurence ve Slavii vždycky byla a bude, letos odešel Standa, přišly posily do útoku, do zálohy chodí posily vždycky. Ale myslím, že co se týče party, tak to nemá vliv. My s klukama vycházíme dobře a myslím si, že máme před sebou druhou půlku sezony, kdy určitě budeme bojovat o titul, budeme hrát v poháru, takže program bude nabitej a šanci dostanou určitě všichni.
Mluvilo se o tom, že právě vy zamíříte možná na hostování. Můžete říct, zda bylo skutečně něco v jednání?
Tohle jde mimo mě. Já jsem od začátku přípravy trénoval se Slavií a žádné úvahy nad hostováním nebo to, že by mi někdo naznačil, že bych měl odejít na hostování, nebyly.
Během doby, co jste ve Slavii, jste už na hostováních několikrát. Nemrzí vás to tak trochu, že vás někdy trenéři v uvozovkách předem odepíší a věří jiným hráčům?
Na hostování jsem chodil v době, kdy mladí hráči ještě nebyli v týmech jako dnes, kdy to fungovalo trošku jinak. Dneska se kluby snaží dávat co největší šanci odchovancům, je to takový trend. Když mně bylo osmnáct let, tak byli ve Slavii hráči jako Ulich, Kuchař a další, takže ti mladí měli horší pozici, fungovalo to trochu jinak. Když někdo chtěl pravidelně hrát, tak se musel jít oťukat někam jinam.
Ve Slavii jste již dvanáctým rokem, přirostla vám za tu dobu hodně k srdci?
Ve Slavii jsem od mladšího dorostu, můj děda byl slávista, takže to máme v rodině. Slavie mi k srdci určitě přirostla a zůstane mi tam navždy.
Během zimy spustila Slavie aukci, která je v českých podmínkách unikátní. Vy jste do ní vložil kromě jiného písanku.
Přesně tak. Ta aukce je unikátní, bylo to dělané tak, aby tam byly nevšední věci. Snažil jsem se tam proto dát něco, co nepatří přímo do fotbalového prostředí, tak jsem tam dal písanku z první třídy a svoje úplně první kopačky, ve kterých jsem začínal. Takže to bylo takové něco jiného než kopačky, chrániče a takové klasické věci.
Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste chodil do školy? Třeba zrovna do té první třídy.
To už je dávno (úsměv), ale vím, že jsem ve škole žádné problémy neměl a že jsem školou proplul až do maturity v pohodě. S postupem času na to člověk vzpomíná rád, i když v té chvíli, kdy tam chodil, tak to moc rád neměl. Ale teď bych se kolikrát třeba i rád vrátil zpátky.
Jak se těšíte na dvojzápas s Tottenhamem, se kterým jste hráli už loňskou sezonu?
Je to pro nás start do následujícího půl roku, první ostrý zápas. Podobné zápasy jsou ale pro nás odměnou za tu celou minulou sezonu, hráli jsme Ligu mistrů, nyní jsme v Poháru UEFA potkali Tottenham, takže další soupeř zvučného jména. Určitě se na zápas těšíme, podobné utkání se nehrají pokaždé.
Jaké si dáváte osobní cíle do jarní půlsezony?
Cíle nejsou víceméně co mám jen já, ale jsou společné pro nás všechny. V tabulce jsme na takové pozici, že musíme myslet na boj o titul. To je určitě jeden z cílů. A dneska potrápit Tottenham a pokusit se jít dál.
