Diskusní příspěvek na jeden můj článek zněl: "Je to takový uplakaný, máte špatné zkušenosti?". Ano mám. Pokud bych si připustil vysokou míru negativní empatie, tak bych mohl posmutnět. Ale já za tu reakci děkuji. Přivedla mne spíše k jinému směru uvažování. Proč a komu jsem ten blog vlastně začal psát. Komu by měl být určen? Těm, kteří se naštěstí s něčím, jako je mrtvice, nesetkali? Jim gratuluji. Cévní mozková příhoda, i cokoliv, co je nepříjemným vpádem do doposud bezstarostného života, slzy spíše způsobí. I bez blogu 'nějakýho, osudem zaskočenýho doktora'. Pro zdravé je to převážně nezajímavé téma. Více zaujme ty zasažené. Nemocné i pečující. Oni ten průšvih právě prožívají. Této, naštěstí menší skupině, věnuji pozornost převážně na svém webu. Komu chci tedy, zde na blogu, něco sdělit? Po zkušenostech neurologa a později i poměrně těžce nemocného pacienta chci hodně, aby mé volání slyšeli i ti mladí, či starší, zdraví a neohrožení a ne zcela dobře si uvědomující, jaká "mrcha zákeřná" na ně číhá. Ta, která je může přepadnout, pokud si nedají pozor.
Blogy čte hodně zdravých
A často se pak hodně diví. Jsou překvapeni, že taková nemoc existuje. Často se spíše smějí, že jich se to netýká. Ta choroba dovede MOC změnit dosavadní život. A tvrdě. Nekompromisně. Nebo ho totálně obrátit. Možná i proto je nepoměrně méně lidí, kteří jsou schopni reagovat v diskuzi.
Čte ho hodně zdravých, kteří ale vědí
Je velmi malá skupina lidí, kteří vědí, o co jde. Nebo měli tu smůlu, že se s tímto, nebo podobným problémem setkali. Znají tedy okolnosti střetu s touto zkouškou. A chtějí se chránit, co to jde.
Chci, aby i zdraví měli informace
Pokud chtějí. Nikomu nic nenutím. Zdraví se zajímají hlavně o to, co je teď a tady. Starají se o to, aby měli super zážitek, aby "si to užili", "carpe diem". To je přirozené. A příjemnější. Taky jsem byl zřejmě takový. Různá rizika jsem sice omezil, či vyloučil. Jinak jsem ale žil podle mého - naplno. Své pacienty jsem se snažil od problému odpoutat. Povznést se nad něj. Nezabývat se tím špatným. Bylo by ale nesmyslné, nevstoupit do vozovky, protože mě může srazit auto.
Můžu se ale rozhlédnout, zda nějaké nejede. Nežít ve strachu, že se mi možná něco stane. Být ale opatrný, není nic špatného. To je můj cíl.
Prevence
Je-li venku zima, obléknu se, abych nenachladl. Vstupuji-li do silnice, pořádně se rozhlédnu, zdali nejede auto. To je princip prevence.
Jak prosté.
