V článku "Ba-ja-ja" jsem napsal: Díky intenzivní péči se z člověka, mnohdy na pokraji smrti, stane "pohádková bytost". "Zakletá" nějakou zlou mocí a zbavená některých svých schopností. Proto je následná péče tak významná. Pomůže najít ztracené dovednosti, či najít, objevit, nebo se zcela nově naučit něco nového. Asi se to vše nestalo náhodou. Možná. Kdo ví? První okamžiky jsou ale kruté. Ale překonatelné. Pokud to nevzdáme.
Blízcí
Schválně jsem zvolil toto slovo. Lépe totiž podle mne vystihuje vztah lidí, kteří dávají do péče o nemocného i kus sebe sama. A převážně bez očekávání jakékoliv odměny. Natož materiálních zisků. Nemusí to být nutně rodina. Jejich motivace je většinou hnána silným citovým vztahem. Člověk, uvězněný na lůžku svou nemocí, "vztahuje bezmocně ruce". Pozoruje a vnímá vše okolo. Očekává pomoc. Ta přichází v prvních úsměvech. V prvních projevech účastenství, pochopení. Zvláště, je-li "Ba-ja-ja". Tedy nějak zbaven schopnosti vyjádřit se pro lidskou bytost obvyklým způsobem . A "blízcí" jsou Ti, kteří mohou pomoci tuto situaci zvládnout.
poznámka
V těchto prvních chvílích by měl být nápomocen psycholog. Většinou ale chybí. Já osobně jsem se s psychologem setkal až po půl roce. A to ještě na vlastní žádost. Tuto odbornou pomoc ale potřebují i blízcí. I oni totiž nesou obrovskou zátěž celé situace.
V čem jsou výjimeční
Hodně lidí od komplikací uteče, nebo z povzdálí pozorují. Blízcí setrvají a pomáhají. Nezištně. Jedinou odměnou je jim velmi pozvolna se zlepšující zdravotní stav milovaného. Jsou ta pevná ruka, která Vás táhne přes okraj propasti zpět na rovinu. Říká se tomu také bazální stimulace. Láska a spojení s domovem. Se životem. A pak Vás podporují ve Vašem úsilí. (http://www.pomrtvici.cz/news/bazalni-stimulace-2-co-a-k-cemu-to-je-/).
Třeba Ba-ja-ja promluví. Doufejme.
luk
