Dění okolo jednotlivých prezidentských kandidátů nabírá síly. Sobotní volba se blíží. Nevraživost proti stoupencům druhého vyvoleného skoro až hystericky a nehezky stoupá. Téměř, jako když se blíží fotbalový zápas "BANIK v. SPARTA". Lidi zapomínají, že jsou lidmi. Měl jsem předsevzetí, tomuto se nevěnovat. Přesto mi to nedalo. Domnívám se, že volbě prezidenta se bude věnovat plný internet. Bouřlivě a zasvěceně. Mě však v souvislosti s mými zkušenostmi napadlo popsat aspekty jiné volby. Pro život nepochybně důležitější.
Osobní volba
Obě volby jsou volbami jedince. Ta, o které chci hovořit, je ale výrazně intimní. Silná, důležitá a vlivná. Ten, kdo se dostane do zdravotních potíží, řeší hlavně sebe. Na lůžku je VŽDY jen jedno tělo a jedna mysl. Obojí je až neuvěřitelně propojené a navzájem ovlivnitelné.
Na mysli záleží moc
Abych parafrázoval pana Hanáka: "MOC, NEBO NEMOC". Někdo říká vůle, sportovci spíše morálně-volní vlastnosti, někdo "zabejčenost". Vždycky je to ale především člověk, který se vyrovnává s určitým problémem. Do určité míry není ani rozhodující, jak velké obtíže to jsou. Jejich velikost bývá taková, jakou člověk připustí. Nad obyčejným škrábnutím jeden mávne rukou a druhý málem volá záchranku, protože se cítí v ohrožení života. Hrával jsem lední hokej a těch ran, které jsem schytal bylo nepočítaně, někdy to i docela bolelo. Představitelé některých sportů by je zpracovali třeba i desetiminutovým svíjením se na trávníku s bolestivými grimasami, dokládajícími, jak strašné utrpení to je. :-). Ano, často je to účel. Získat třeba trestný kop proti soupeři. Nebo jinou výhodu. To byl jen příklad. Podobné se odehrává i u nemocného.
A jak?
Jsou známé doby marodění u konkrétních chorob. Praxe ale bývá jiná. Mám kamaráda, který se, po operaci výhřezu meziobratlové ploténky ("plotny"), pokoušel po 14 dnech hrát volejbal. Na revers. Ano, je to individuální. Kromě osobního postoje přistupuje ještě různorodost postižení. Přesto!!! :-). U nás na oddělení byl vžitý termín "východní plotna". I mí kolegové, nyní z ciziny, s ním souhlasili. Kdo ví, zda ho nevymysleli :-). Účel mého vyprávění je však o něčem jiném. Pacient přijel s velkými obtížemi vlakem. Po operaci měl většinou značné pooperační komplikace, včetně teplot, doléčování se táhlo a transport domů byl často prováděn letecky. Celý případ pokračoval četnými problémy. Asi chápete, o čem a proč mluvím.
Jaká tedy volba?
Pacient svým přístupem, svojí volbou, rozhoduje, jaký bude průběh. Domnívám se, že na toto téma bychom napsali mnoho blogů a našli hodně potvrzujících příkladů. Jistě jste slyšeli o lidech, kteří to nevzdali a naopak těch druhých. V dokumentu pro ČT 2 http://www.ceskatelevize.cz/porady/1102412465-rodinne-krizovatky/311294340070016-porucha/ můj kolega - nyní primář, poté, co se seznámil s mou dokumentací, prohlásil:" Václave, ty jsi ale měl štěstí". Právě znám díky mému webu čerstvý případ muže okolo 60 let, který měl v prosinci 2012 poměrně těžkou CMP, přežil a nyní již úspěšně rehabilituje. Jeden spolupacient byl zprvu ochrnutý na všechny čtyři. Teď řídí auto a pracuje i na PC. Takových krásných případů existuje mnoho
Jestli máte také podobné příklady, napište mi je, pomůže to i dalším. Děkuji.
luk
