Zahájení Her se mi líbilo, ale ...

Zahájení Her v Paříži sice nemělo ideální počasí, ale jinak mělo vše.. Místy možná až příliš! Aneb vracím se na blog. :)

Hry 33. Letní olympiády se letos v Paříži ponesou v duchu genderové parity a už zahájení nám ukázalo, že budou nezapomenutelné.

Organizátoři zdá se byli připraveni na vše a dokázali světu předvést obrovskou show, za kterou musí její tvůrci a účastníci sklidit potlesk ve stoje. Program měl vše, od příběhu, který představoval samotný přenos pochodně ve stylu Assassin's Creed na improvizovanou plošinu na náměstí Trocadéro, přes kulturní vložky představované hudebními a choreografickými vystoupeními hvězd popu a rapu, až po symbolické rozsvícení křídel míru, korunované úžasným vystoupením Céline Dion, které pro ni muselo být velice náročné vzhledem k nemoci, se kterou už dva roky bojuje. To vše mělo své kouzlo, svůj lesk a své místo, k moderním olympijským hrám prostě taková show už patří. Co sem ale dle mého soudu úplně nepatřilo a co tvořilo pro mě osobně kaňku na celém spektáklu byla módní přehlídka na mostě představující údajně zastoupení LGBT+ lidí. No, nevím jak jiné členy komunity, ale mě tedy drag nezastupuje a nikdy zastupovat nebude. Tohle vnucování výstředností, snažící se pochopitelně vyjít vstříc woke aktivismu a progresivismu je to, co má generace začíná na dnešním západním světě upřímně nesnášet.

Hry mají být o sportu. Ano, do zahajovacího ceremoniálu patří i odkazy na kulturu a historii pořadatelské země a měla by se ukázat v tom nejlepším světle a propojit v ceremoniálu lidi napříč generacemi, ale vousatý muž oblečený do šatů namalovaný jak lehká děva na Hry nepatří. Ale vraťme se ještě k tomu pozitivnímu.
Celkově mě uvítací ceremoniál 33. Her bavil a dost se mi líbil i vřelý projev šéfa francouzského olympijského svazu. Uměl bych si ho představit jako příštího prezidenta Francouzské republiky. Thomas Bach začal francouzsky, pak přešel do angličtiny, kde si je zdá se jistější, nebo jen úvod věnoval Francii a zbytek světu? Železný oř na Sieně překvapil, stejně jako balón nad zahradami Tuileries, který nese olympijský oheň. K defilé národních týmů na lodích se dá říci jen to, že to bylo lepší a zajímavější než producírka na stadionu, už proto, že bylo prokládáno kulturními vystoupeními, které bývaly dosud v úvodu. Jen jsem kvůli počasí projevil obavy, aby některému jezdci na BMX kole neuklouzla pneumatika po mokré ploše a nevykoupal se v řece jako před pár dny starostka, kterou ale hřál neoprén. Taktéž jsem měl obavy o sbor na Trocadéru, kolik účastníků kvůli dešti bude dalšího dne asi marodit.

Holt originalita za každou cenu nemá jen výhody.

Závěrem chci ale říci, že tohle chci v Česku, respektive v Praze. Nemusí to být až taková show, klidně stačí skromnější, ale byl bych moc rád, kdyby v příštím desetiletí byla společenská nálada dovolující ucházet se o pořádání Her v Praze ve čtyřicátých letech tohoto století.

A koneckonců jsem moc rád i za to, že se Hry vrací do západního světa, kam se navrátily v Tokiu před třemi lety a trend bude pokračovat i pro roky 2026, kdy bude zimní olympiáda v Miláně, v roce 2028, kdy letní hry uspořádají Spojené státy v Los Angeles, 2030, kdy zimní olympiádu přivítá opět Francie, konkrétněji Savojské Alpy a v roce 2032 australský Brisbane uspořádá další letní olympiádu v západním světě. Po letech pořádání Her v autoritativních a diktátorských režimech je to vítána změna.