Ho Či Min, Cesta revoluce

            Spis Cesta revoluce byl vypracován z Ho Či Minových přednášek určených ke školení vietnamských stranických kádrů a šlo tedy původně o výukové teze.  Ho Či Min byl tehdy známý jako Nguyen Ai Quoc  (dosl. Nguyen milující vlast, což byl Ho Či Minův pseudonym v letech po první světové válce). Skutečné Ho Či Minovo jméno znělo Nguyen Tat Thanh. Tehdy bojoval za občanská práva Vietnamců v době koloniální Francouzské Indočíny, kterou tvořily dnešní státy Vietnamská socialistická republika, Laoská lidově-demokratická republika a království Kambodža. Spis Cesta revoluce začal autor psát na počátku roku 1925, v knize rozvinul a zkonkretizoval své přednášky vytvořené s cílem politického studia kádrů Komunistické strany Indočíny v provincii Kanton na jihu Číny. Na začátku roku 1927 byly Nguyen Ai Quocovy přednášky vydány knižně v brožuře nazvané Cesta revoluce. Brožura Cesta revoluce byla vydána Odborem propagandy Svazu utlačovaných národů východní Asie.

            V díle rozvíjí Nguyen Ai Quoc revoluční myšlenky z předchozího období. Už ve Francii byl propagátorem marxismu-leninismu a po návratu do vlasti psal knihy a publikoval i v novinách. Jeho nejznámějšími díly jsou Proces s francouzským kolonialismem a Páriové. Se jménem Nguyen Ai Quoc je spjat i týdeník Mládež (Thanh nien) vycházející v letech 1925-30.  Pokud jde o vietnamskou revoluci, zrod týdeníku Mládež a díla Cesta revoluce nám připomínají jednu historickou událost analogickou s tím, čeho bylo lidstvo svědkem v prvních letech 20. století v Rusku: Časopis Jiskra redigovaný Leninem se totiž zrodil jako dvojče jeho epochálního díla Co dělat?

            Bez revoluční teorie nemůže existovat revoluční hnutí!

Pouze s avantgardní revoluční teorií je revoluční strana schopna splnit svou pokrokovou revoluční povinnost[1]    

Proč bylo třeba napsat tuto knihu?

1 – S jakoukoli záležitostí je to prosté, ať velkou či malou, složitou či jednoduchou: když se zkrátka do jejího řešení nepustíme ze všech sil, nemůžeme uspět. Čínské přísloví říká: „Lev i zajíce loví ze všech sil“[2]. Ať je to jakkoli, silný lev ihned chápe, že zajíce chytit není nic těžkého, ale stejně užije všech svých sil a vypne se k ohromnému výkonu na důkaz osvobození se z jařma otroctví, ve kterém žijí naši spoluobčané i veškeré lidstvo. Jestliže se ze všech sil nevyrveme, jak chceme dosáhnout úspěchu?

2 – Pro mnoho lidí je těžké, když ztratí odvahu, nerozumějí tomu, že „po mnoho let tekoucí voda dokáže ohladit i kámen“ a také, že „když dlouho brousíme železo, vybrousíme jehlu“. I sebetěžší věc zdoláme pevným odhodláním. Málo lidí toho moc nezvládne, naopak mnoho lidí pevně odhodlaných a jednotných je schopno spojenými silami cíle dosáhnout. V tomto životě jistě nestihneme vše dokončit, následující generace budou v díle pokračovat a nakonec náš cíl musíme uskutečnit.

3 – Chceme-li konat jednotně a spojenými silami, chce-li být vytrvalí a úporní, pak musí každý jasně rozumět, proč a co musí vykonat, co bude, když to neudělá, proč musí každý nést břemeno, proč je nutné to učinit hned a nečekat až to udělá ten druhý. Jedině tak může být účelu dosaženo, musíme jít za svým cílem odhodlaně a s jasnou a pevnou vůlí. Když je náš postoj dán, je nutné znát způsob, jak ho realizovat a jedině tak můžeme být se vším rychle hotovi.

4 – O teoriích a dějinách revoluce bylo napsáno mnoho a mnoho knih. Velký počet a složitost zákonitostí revoluce nám nahání neopodstatněný strach. Jejích zákonitostí se obáváme, protože nám zdánlivě zakazují studium, zakazují nám sledovat dění, a proto zkrátka smysl těchto dvou znaků zůstává pro naše spoluobčany značně mlhavý[3]; Jsou lidé, kteří absurdně přejímají iniciativu; nebo poštvávají lid k povstání a rebelii a přitom nemají žádná řešení; nebo nechávají lidi spoléhat na ostatní – zkrátka zapomínají na vlastní osobní statečnost.

5 – Cílem této knihy je to, aby naši spoluobčané dobře a jasně chápali, že:

a) abychom mohli žít, musíme být revoluční;

b) pochopili, že revoluce je kolektivní záležitostí širokých mas a ne jedné nebo dvou osob;

c) Uskutečňování revoluce v celé zemi nám umožňuje vidět se v ní jako v zrcadle;

d) Spojitost naší revoluce s revolučním hnutím v celém světě vybízí naše spoluobčany k jasné odpovědi na následující dvě otázky:

1) Kdo je naším přítelem a kdo je naším nepřítelem?!

2) Jak je nutné revoluci provést?

6 – Tato kniha chce stručně a pro snadné pochopení a zapamatování objasnit revoluční cestu. Jistě se najdou lidé, kteří mě budou kritizovat, že jde o dílko literárně kraťounké. Ano! Cokoli říkám, říkám prostě a jasně jako že dvě a dvě jsou čtyři, naprosto nic nekrášlím a nemaluji.

            Více než šedesát let nám šlapal francouzský imperialismus po hlavách, přes dvacet milionů našich krajanů stálo tváří v tvář smrti uprostřed vražedných polí. Museli hlasitě křičet a volat aby se jako národ zachránili!

            Tato kniha má pouze jedno přání a tím je, aby si naši spoluobčané po jejím přečtení knihu znovu promysleli, znovu se nad ní zamyslili a až tak učiní, aby povstali a svorně vystoupili ve vzájemné jednotě k provedení revoluce.

            Moje dílo a naděje obsažené v této knize lze shrnout dvěma znaky[4]: Revoluce, revoluce, revoluce!!!

Revoluce

1 - Co je revoluce?

Revoluce je zničení starého jeho přeměna v nové, zničení špatného a jeho přeměna v dobré. Například: Galileo Galilei[5] (1633) byl revoluční vědcem. V dávných dobách si lidé mysleli: „Země je rovná, půda je krále. Díky zkušenosti, zmapování a predikci dospěl Galilei k názoru, že je země kulatá a obíhá kolem slunce.

            Inženýr Stephenson[6] (1800) byl revoluční mechanik. V dávných dobách lidé chodili pěšky, koňmo, nebo se dopravovali v bryčkách tažených koňmi, až teprve Stephenson zkonstruoval první parní lokomotivu.

            Biolog Darwin[7] (1859) byl revolucionářem v přírodovědě. Před ním nikdo biologii kvalitně neporozuměl, aniž by cokoli tušil o evoluci.

            Karel Marx byl revoluční ekonom. Pregnantně osvětlil kapitalismus, imperialismus, třídní boj, atd., jak, z čeho a proč se kapitalismu zrodil, načrtl jeho historii, ukázal ho jako fenomén, přičemž jasně doložil nutnost, kam lidstvo dovede. Taková je idea revoluce.

2 – Jakých druhů jsou revoluce?

Revoluce mas jsou těchto typů:

A. Buržoazní revoluce

B. Národní revoluce

C. Třídní revoluce

 Buržoazní revolucí byla Francouzská revoluce roku 1789[8].

            Americká revoluce a vyhlášení nezávislosti proběhly roku 1776 (vyhnání Angličanů)[9].          

            Japonská revoluce roku 1864.[10] 

Revoluční národ, jakým je ten italský,[11] vyhnal násilím rakouskou armádu roku 1859, Číňané vyhnali mandžuskou dynastii roku 1911.[12]

            Revoluční třída v Rusku jakou bylo její dělnictvo a rolnictvo vyhnala kapitalisty a získala moc v roce 1917.

Je revoluce složitá nebo snadná?

            Napravovat tisíce let starou společnost a vytvořit novou je velice složité. Avšak pokud tak budeme činit v jednotě a společným intenzivním úsilím, našeho cíle určitě dosáhneme. Takže to vlastně tak složité není. Snadnost a obtížnost také závisí na nás, rozhodnou vůlí určitě dosáhneme toho, co chceme. Avšak pokud hodláme provést revoluci, musíme si být dobře vědomi následujícího:

            A) Banda kapitalistů a její imperialismus využívají náboženství a kultury k ohlupování lidí, právem a zákony spoutávají lid, svou sílu užívají k jeho zastrašování, kapitalisté jsou bohatí a „čestní“, především však jsou nenasytní, dychtiví a bažící po výhodách. Z lidu vytvářejí nuzáky, a když dojde na slovo revoluce, třesou se strachy. Revoluce musí lid probudit a dovést k povstání!

            B) Přespříliš chudý lid často povstává k revoltám a bouří se jako vietnamský lid ve Středním Vietnamu, kde se dokázal postavit proti vysokým daním a svým příkladem nakazil obyvatele provincie Ha Thanh, jižní Vietnam se však odkrývá, obnažuje, přičemž se mu nedostává žádné doktríny a ideologie, je bez plánu i záměru a logicky směřuje k totální prohře.

            Proto revoluce musí učit a vysvětlovat svou teorii a doktrínu aby jí lid mohl porozumět.

            C) Lidé běžně rozlišují a přiklání se k té či oné politické orientaci, k té či oné myšlenkové škole či frakci, naši krajané na jihu mají pochybnosti o těch ze středního Vietnamu, ve Vietnamu středním zase podceňují ty ze severu a mají je za nedostatečně vytrvalé. Vždyť i každá hůlka (na jídlo) má své určené místo.

            Tedy síla revoluce musí být zkoncentrována, a abychom ji mohli soustředit, je nezbytné mít revoluční stranu!

            9 – Co musí především revoluce činit?

            V první řadě je nezbytné mít revoluční stranu, abychom s její pomocí řídili chod věcí a organizovali masy, jakož se i jejím prostřednictvím spojili s utlačovaným národem a s proletářskou třídou v každém místě země. Strana, aby mohla uspět, musí být jednotná, spolehlivá a důvěryhodná, jako jen kormidelník jistý si svým uměním může úspěšně plout k cíli. Strana, jež chce být pevná a sevřená, musí bezpodmínečně hájit svou doktrínu, střežit své revoluční učení jako oko v hlavě! Ve straně musí každý její člen jejímu učení rozumět, chápat ho a umět podle něho jednat. Strana nemající svou doktrínu je jako člověk, který postrádá jasnou a bystrou mysl, strana je bez této doktríny jako nenavigovaná loď.

            S největším nasazením nyní studujme maximum teorie, pravdivou ideologii, učení nejpravdivější, nejjistější a nejrevolučnější – učení leninsmu!

Z vietnamštiny přeložil a zpracoval Lukáš Sluka

[1] Tyto dvě věty jsou citací z knihy V. I. Lenina Co dělat?

[2] V roce 1948 v instrukcích V. vojenské konference použil prezident Ho Či Min toto přísloví v pozměněné podobě, když řekl: „Nepřátele nesmíme v žádném případě podceňovat“. Přísloví říká: „Lev, který chce ulovit myš, musí stejně vynaložit všechny své síly, aby ji ulovil“ a „Podceňování vždy vede k jisté prohře“

[3] Vietnamské slovo revoluce (cách m?ng, resp. cách m?nh) (??) je čínského původu (čínština hraje vzhledem k dlouhé tradici imperiálního hegemonismu této – jak sama sebe nazývá - Země stědu  - v regionu tutéž roli, jako v Evropě Latina) a slovo samotné se skládá ze dvou znaků: cách (úsilím vyšlapaná stezka) a m?ng resp. m?nh (osud, život)

[4] (Sino)vietnamské slovo revoluce cách m?ng resp cách m?nh ?? pochází z Čínštiny a skládá se z těchto dvou znaků ? (změnit, transformovat) a ? (osud, život) která supluje ve východoasijských zemích stejnou úlohu, jaké se v Evropě těšila ve středověku Latina.

[5] Galileo Galilei (1564-1642)byl italský astronom a fyzik, první člověk, který použil dalekohledu k pozorování vesmírných těles, čímž jako první otevřel novou etapu v dějinách astronomie; muž, jenž založil dynamiku a kinetiku a objevil princip setrvačnosti, objevil zákony pohybu těles ve vesmíru a přitažlivosti.  Díky těmto objevům přispěl nemalým dílem k rozvoji materialistické filosofie. Galileo Galilei se zaměřil na vědecký výzkum vesmíru popírající učení Bible, které bylo vůči Galileovi nepřátelské, protože Galileo se rozhodně stavěl proti katolickému ohlupování lidí!

[6] Jde o britského George Stephensona (1781–1848)

[7] Charles Darwin (1806-1882): vynikající anglický biolog a tvůrce materialistické přírodovědy o původu a vývoji druhů; první člověk, který svůj výzkum opřel o vědecké materiály a vytvořil epochální vědeckou evoluční teorii o vývoji organických forem, odmítl metafyzické teorie týkající se neměnnosti druhů v dějinách. Stěžejním Darwinovým dílem je O původu druhů (1819).

[8] Francouzská revoluce roku 1789: Francouzská buržoazní revoluce, zničila systém absolutní monarchie, odklidila cestu pro kapitalismus ve Francii a v některých dalších rozvinutých zemích. Roku 1789 francouzský národ (včetně buržoazie jako třídy), jehož drtivou většinu tvořili rolníci, se postavil proti království, lidé dobyli pevnost Bastilu (symbol feudální absolutistické a diktátorské monarchie) a zvolili si své národní shromáždění, které vypracovalo, schválilo a přijalo Ústavu a určilo základy nového režimu. Revoluce se urychleně rozšířila po celé zemi. Ale poslanci buržoazie a zástupci velkých finančníků a bankéřů měli v Národním shromáždění ústavní většinu a zneužili lidového vítězství k uchvácení moci do svých rukou.

[9] Americká revoluce roku 1776: válka za získání nezávislosti Ameriky (anglické kolonie) vedená proti anglické královské armádě vyústila v založení Spojených států amerických, jež vedl, organizoval a uskutečnil pozdější první prezident USA George Washington.

                V této revoluci deklaroval dne 4. července 1776 americký národ svou nezávislost ztělesněnou ve Vyhlášení nezávislosti, které rovněž znamenalo oddělení všech britských kolonií na americkém území od Anglie.

[10] Japonská revoluce roku 1864: revoluční hnutí japonských rolníků, městské chudiny proti kapitalistickým zemím Evropy (Ameriky, Ruska a Anglie), proti císařově klice i japonskému militarismu a proti nerovným obchodním paktům se zahraničím. Tyto akce císařský režim, podporovaný japonskou buržoazií, násilně potlačil. Byly však vytvořeny podmínky pro to, aby Japonsko vyvázlo z „ochrany“ USA a západních zemí a otevřelo cestu buržoazní revoluci.

[11] Italové násilím vyhnali rakouskou armádu roku 1859, v Číně se zbavili císaře mandžuské dynastie roku 1911

[12] Číňané vyhnali mandžuskou dynastii roku 1911: rolnické revoluční hnutí společně s malými obchodníky a řemeslníky, vedené Sunjatsenem proti feudálnímu systému v Číně, proti mandžuské dynastii a proti zahraničním kapitalistům a jejich čínským slouhům.