Něco o jednotě protikladů

Základem pro pochopení a proniknutí hlubších úrovní reality je poznání o jednotě protikladů.

Na celou věc je možné pohlédnout i takto: celý vesmír a dění v něm není nic jiného, než pulsování energií, či informací. Naše vědomí, stejně jako myšlenky, emoce a samozřejmě i hmota jsou pouze různé formy interaktivní energie, proměňující se v času a prostoru. Každá energie je současně vlnou dané kvality a kvantity, kterou lze vyjádřit pomocí křivky (či křivek) a tu lze poté "zdigitalizovat" a binarizovat, tedy převést na posloupnost jedniček a nul.

V běžném životě se setkáváme s digitalizací a binarizací nejčastěji obrazu (např. formát raw, jpg, tiff a další), zvuku (např. mp3, vaw, atd.) a videa (třeba mpeg, avi). To jsou ovšem velmi konkrétní případy, princip digitalizace a binarizace lze zobecnit a aplikovat například na prosor, čas, vědomí, emoce a podobně.

Z tohoto pohledu lze celý vesmír i děje v něm vyjádřit pomocí posloupnosti jedniček a nul. Jednotka informace, jeden bit, tedy stojí na prvopočátku celé vesmírné tvorby a pomocí kombinace bitů lze stvořit a (nebo) výjadřit naprosto cokoliv. Samozřejmě platí, že čím složitější systémy budeme vyjadřovat, tím více se bude prodlužovat řada aplikovaných bitů. Pokud uvážíme, že je možné vytvářet libovolně dlouhé bitové řady, lze tvořit systémy s libovonou složitostí.

Nejzajímavější je ovšem prozkoumat to, co stojí za vlastním principem bitu. Bit je jednotkou informace a může obsahovat dvě hodnoty, bud jedničku a nebo nulu. Nula je označována jako FALSE, tedy nepravda, zatímco jedička jako TRUE, pravda.

Diference mezi jedničkou a nulou symbolizuje diferenci mezi jakýmikoliv protipóly, tedy například nocí a dnem, životem a smrtí, vlevo či vpravo, nahoře a dole, a tak dále. Nebo naopak, jakýkoliv konflikt, či jakoukoliv diferenci můžeme převést na konflikt mezi nulou a jedničkou.

Ve skutečnosti není mezi jedničkou a nulou konflikt, to jen při povrchním pohledu se zdají jako vzájemně se vylučující protiklady. Na hlubší úrovni se za nimi skrývá jednota. Můžeme si ji představit jako bit, jako vzájemnou souvislost jedničky a nuly.

Z tohoto pohledu tu máme najednou tři věci, jedničku, nulu a pak to, co je jim společné, tedy že jsou obě nositeli informace.  Jednička nemůže existovat bez nuly stejně jako nula bez jedničky. Noc nemůže existovat beze dne, den bez noci. Předtím je existenčně závislé na potom a vlevo potřebuje ke své existenci vpravo. Pokud zrušíme uvnitř, přestane existovat i venku.

Vidíme tedy, že všechny póly jsou na sobě existenčně závislé. Buď zde máme oba póly, nebo ani jeden z nich. Prostě nelze žít ve světě, kde lze zatáčet jen doprava, protože neexistuje levá strana.

Z tohoto pohledu existují dva stavy. Jeden, kdy se rozlišuje nula a jednička jako dvě různé, vzájemně se vylučující věci a druhý, který tuto rozdílnost ignoruje a vidí pouze jejich společný základ.

V duchovní literatuře jsou tyto stavy popisovány termíny polarita, dualita, či mnohost jakožto stav rozlišování a jednota jakožto stav nerozlišování. Jednota ve skutečnosti existuje za libovolnou dualitou, nejen za nulou a jedničkou.

Na celý vesmír, čas, prostor a veškeré děje lze nahlížet jako na jednu jedinou všeobsahující věc, bez jakéhokoliv komplementu, která se projevuje v nekonečně mnoha podobách a diferencích. Všechny tyto diference jsou však pouze zdánlivé a za nimi je jednota, společný jmenovatel, který všechny věci zastřešuje.

Boha lze chápat právě jako jednotu všech dualit, jako něco, co je nade vším a za vším stvořeným, projeveným, ovšem současně je i  touto dualitou, projeveným a stvořeným.