Praxe versus škola

Učím své žáky tvorbu webu a programování. Po odbornících, byť na juniorské úrovni, je poměrně značná poptávka. Bohužel jen několik procent z absolventů středních škol je možné v praxi použít.

Ptáte se proč? Začnu tím, co by měl takový vývojář umět. Je třeba vědět, jak počítač uvnitř funguje. Základní princip fungování operačního systému. Pochopení zobrazení dat v počítači a teprve po té může plně porozumět základním programovým konstrukcím jako je větvení a s tím související operátory či datové typy. V tuto chvíli si vzpomenu na slova pana Pecinovského, který prosazuje metodu „Patern first“. Domnívá se, že toto je pro středoškoláka příliš abstraktní a tedy v plné šíři jeho myšlenky nepoužitelné.

Samozřejmě můj výčet není konečný, přichází na řadu umět myslet, rozklad problému na podproblémy apod. Po tomto všem se dostáváme ke specializaci takového vývojáře na databázového experta, webového vývojáře či programátora jiného typu aplikací (desktop, backend). Pokud má být někdo úspěšný webový vývojář musí nejdříve znát poměrně dost programátorských praktik (OOP, návrhové vzory,…) a ještě práci s databází. Má-li mít šanci být úspěšný.

Také si kladete otázku, zda to může někdo během studia na střední škole zvládnout? Někteří to zvládají – několik procent. Jak to změnit? Odpověď není jednoduchá. Nejdříve si rozeberme příčiny. Domnívám se, že zásadní příčiny jsou tyto:

1. Nedostatečný mentální rozvoj na základní škole v oblasti analýzy a řešení problému (matematika).
2. Vše, co používají je hotové, dokonalé, žijí si vcelku v přepychu, nejsou tedy nuceni k nějakému „snažení“, přemýšlení a vylepšování toho, co mají kolem sebe. Nejde o neschopnost, ale spíše o neúmyslnou lenost.
3. Nezájem v důsledku náročnosti předmětu (ono zmíněné myšlení) či nepoutavý výklad vyučujícího.
4. Takže asi to IT není tak skvělý obor ke studiu, jak si všichni (rodiče) myslí. Školy někdy ve snaze ekonomicky přežít produkují „pseudoabsolventy“, kteří jsou pro praxi nepoužitelní a někdy jsou i tím, co studovali znechuceni, a tak i když jsou jistou „elitou národa“, resp. ji mohou být, raději jsou dělat nenáročnou (myslím mentálně) práci, aby měli „klid“.

Cesta z této spirály není jednoduchá. Ano, slýchám často názory o tom, že je třeba lépe motivovat své žáky, zaujmout. Hezké, ale myslím si, že to spíše platí pro základní školu. Pokud máte „vyrobit“ technika, programátora, chce mu to vštípit jistou štábní kulturu, aby po příchodu do praxe nebyl pro firmu zátěží, ne-li ztrátou. Je zde třeba jistá disciplína, chcete-li dril, abychom toho dosáhli.

Myslím, že místo probouzení oné nejasně definované a proklamované motivace, bychom měli v naší mládeži probouzet kritický náhled na sebe a dovolit jim zažít pocit, že mohou být přínosem pro sebe i naši společnost.

Člověk by neměl chodit se do školy bavit, měl by se v ní něco naučit.

Dovolím si ještě poznámku, že už Jan Antonín Baťa ve své knize „Stát pro 40 miliónů“ napsal,  že školy nevychovávají žáky pro praxi. Ale to je námět na další blog.

Článek byl převzat zhttp://blogkantora.cz/