Jak jsem žákům odpojil myši aneb učitel se nesmí bát

Nedávno jsem na oslavně narozenin mého dobrého kamaráda, skvělého obchodníka a svého bývalého žáka, potkal i jiného žáka, kterého jsem kdysi učil. Ten mi připomněl příhodu, kdy jsem vešel do počítačové učebny, a žákům řekl, že programátor potřebuje jen klávesnici, a tudíž, že myši nepotřebují. Možná si řeknete, zda jsem hodinu přežil nebo zda jsem nebyl „vypískán“. I kolegové z kabinetu, kterým jsem svůj záměr před hodinou oznamoval, mi předpovídali zkázu a zánik.
Nakonec se ukázalo, že to nebyl „propadák“, že to žáky namotivovalo k tomu, aby se naučili klávesové zkraty a přestali prolézat své profily a vzkazy na sociálních sítích, protože prostě nemohli nikam kliknout.
Programátoři by měli mít klávesnici tzv. „v ruce“. Nepsat dvěma prsty jako „nějaký dřevorubec“ a na myš šáhnout jen v případě, že už to jinak nejde. Přepínání mezi aplikacemi, ukládání a otevírání souborů lze dělat s pomocí klávesnice velmi svižně, což je programátorů a kodérů (a nejen u nich) velmi žádoucí.
Odhadem stoupla efektivita naší společné práce asi o 30% a tím, že se žáci učili znovu zacházet s počítačem, dokonce i zábavná.
Tedy, nebojte se nových myšlenek, žáci nekoušou (alespoň někdy)!

Článek byl převzat zhttp://blogkantora.cz/