Žárovky, EU a euroskeptici

Naši euroskeptici našli novou hračku: žárovku. Respektive nový příklad, který dle jejich názoru dokazuje, jak nám Evropská unie prostřednictvím nevolených byrokratů nutí nejrůznější nesmysly. Konkrétně jde o zákaz prodeje tradičních žárovek, který začne postupně platit od 1. září 2009.

Záměrně nechávám stranou debatu o tom, zda je správné či nesprávné zakazovat tradiční žárovky. (Jen mimochodem: nejde o zákaz používání žárovek, ale o zákaz jejich uvádění na trh; to jen na okraj, protože už jsem zaznamenal i fantasmagorické vývody o tom, jak Evropská unie bude pronásledovat a trestat nebohé občany, kteří doma budou svítit tradiční žárovkou.) Podívejme se na otázku, zda se jedná o legitimní politické rozhodnutí (ať s ním souhlasíme či nikoli), při jehož přijímání měli čeští politici dostatečný prostor k jeho ovlivnění – nebo o svévolný diktát nevolených euroúředníků. 

Procedura vedoucí k tomuto zákazu vypadala takto:

1. Evropská komise (řekněme napůl úřednický, napůl politický orgán – její vedení je jmenováno a schvalováno šéfy vlád členských států a Evropským parlamentem) navrhla text směrnice o „stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign energetických spotřebičů“. Tento text byl s pozměňovacími návrhy schválen Radou ministrů (politický orgán reprezentující členské státy, každý ministr má demokratický mandát odvozený od důvěry parlamentu ve své zemi). Českou republiku reprezentoval tehdejší ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Kdyby byl zásadně proti, mohl buď dát dohromady blokační menšinu, nebo – kdyby nenašel žádné spojence – alespoň získat čas. Podle dostupných informací však hlasoval pro, resp. nezabránil přijetí návrhu konsensem. K návrhu se též vyjádřil Evropský parlament (politický orgán s přímou demokratickou legitimitou). Bez problémů jej schválil. Nemám k dispozici záznam hlasování z pléna, ale výbor pro životní prostředí plénu doporučil směrnici schválit 56 hlasy pro, 1 se zdržel, nikdo nebyl proti. Mezi přítomnými členy byl i český europoslanec za ODS, Miroslav Ouzký.

Vstoupila tak v platnost směrnice, která říká, že Komise zavede (samozřejmě dle přesně stanovené procedury) „prováděcí opatření nejdříve pro (...) výrobky s vysokým potenciálem pro nákladově efektivní snížení emisí skleníkových plynů, což jsou například (...) osvětlení v domácnostech a terciárním sektoru, domácí spotřebiče“. Komise tak dostala od politiků jasný mandát, ba přímo úkol. 

2. Tento úkol jí byl demokraticky zvolenými politiky opakovaně připomenut:

- Evropská rada z března 2007 ve svých závěrech „vyzývá Komisi k urychlenému předložení návrhů, aby bylo možné přijmout požadavky na zvýšenou energetickou účinnost kancelářského a pouličního osvětlení do roku 2008 a žárovek a jiných forem osvětlení v domácnostech do roku 2009”. Na tomto zasedání ČR zastupoval Mirek Topolánek. Evropská rada rozhoduje konsensem, i on proto nese přímou politickou odpovědnost za tuto jednoznačnou výzvu Evropské komisi.

- Evropský parlament rovněž schválil usnesení, kde „zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Komise dodržela navržený harmonogram stažení nejméně energeticky účinných žárovek z trhu v souladu se závěry Evropské rady z března 2007“. Pro toto usnesení hlasovalo 592 poslanců, proti 26, zdrželo se 30. Nemám k dispozici podrobné výsledky hlasování na plénu, ale ve výborech hlasovali čeští europoslanci pro, včetně těch za ODS.

- konečně na zasedání z 9.-10. října 2008 Rada pro dopravu, telekomunikace a energetiku (tedy opět politici) přijala usnesení, kde se praví: „V souladu s uvedenými požadavky se za tímto účelem Komise vyzývá, aby v roce 2008 předložila návrh nařízení, který zahájí postupný proces, jenž povede k vyřazování a k úplnému zákazu žárovek a všech světelných zdrojů s nejmenší účinností.“ Za Českou republiku tam seděli pánové Řebíček a Říman. 

3. Komise tento úkol splnila přijetím nařízení, které zavádí postupný zákaz prodeje žárovek, které nesplňují určité standardy energetické účinnosti. Ani zde si však „eurokraté“ nedělali, co chtěli:

- návrh nařízení vznikl po dlouhém a širokém připomínkovém řízení.

- Komise nesměla toto nařízení přijmout sama: potřebovala k tomu souhlas výboru složeného z expertů jmenovaných členskými státy. Nevím, kdo byl expertem za ČR a  jak přesně byl jmenován, ale politickou odpovědnost za to nese příslušný ministr, zřejmě Martin Říman. Návrh byl výborem schválen jednomyslně.

- po tomto souhlasu ze strany členských států Komise nařízení schválila; v platnost však vstoupilo až po tříměsíční lhůtě, během které se opět politické orgány (Rada, Evropský parlament) mohly vyjádřit a nařízení potopit – neudělaly to však a nevím o tom, že by o to česká vláda či čeští europoslanci usilovali. 

Sečteno a podtrženo: zákaz žárovek je politické rozhodnutí učiněné politiky reprezentujícími státy (Rada, Evropská rada) a občany (Evropský parlament) EU. Evropská komise jen přijala prováděcí nařízení, a to pod kontrolou členských států a Evropského parlamentu. Čeští politici měli prostor k tomu, aby se pokusili toto nařízení zablokovat či změnit. Nevyužili jej. Český občan, který by chtěl i do budoucna nakupovat tradiční edisonovské žárovky, proto nemá důvod nadávat na bruselské úředníky, ale na evropské politiky, počínaje těmi českými.