Nečasovo vrtění psem aneb manipulace našeho ochránce batolat

Chci se ještě vrátit k jedné starší „česko-evropské“ kauze: boj ministra Nečase s jeslemi. Je to totiž učebnicová ukázka manipulativního zacházení s evropskou problematikou ze strany našich politiků. Z celé záležitosti si běžný občan nejspíše odnesl, že Evropská unie nás chce donutit, aby alespoň třetina dětí do tří let povinně chodila do jeslí, čemuž se ministr Nečas snaží zabránit. Jako každý nekolektivisticky uvažující Čech bych mu za to rád zatleskal, kdyby to ovšem nebylo celé úplně jinak. Celá aféra „Nečas proti eurojeslím“ je totiž opět jak vystřižená z archivu radia Jerevan.

Celé se to odvíjí od tzv. barcelonských cílů, které přijala Evropská rada – tj. zcela konkrétní šéfové vlád členských zemí, ne nějaký obskurní technokrat v Bruselu – v Barceloně v březnu 2002. Evropská rada v nich vyzývá členské státy, aby „odstranily faktory, které brzdí přítomnost žen na trhu práce, a – s ohledem na poptávku a v souladu se svými národními systémy v této oblasti – aby se snažily vytvořit do roku 2010 struktury umožňující přijímat alespoň 90% dětí ve věku od 3 let do věku povinné školní docházky a alespoň 33% dětí mladších 3 let.“

Důvody, které šéfy vlád vedly k tomuto závazku jsou dvojí: důvody společensko-hodnotové (rovnost mužů a žen) a hospodářské (vysoký podíl žen v aktivním věku, které zůstávají mimo trh práce, lze vnímat jako jednu z potenciálních brzd hospodářské dynamiky). Jsou to samozřejmě teze, o které se vede legtimní politická debata. Chce-li v ní ministr Nečas razit názor, že nižší zaměstnanost žen je dobrá věc, je to jeho svaté právo. Ale aby si místo toho vytvářel falešné zástupné téma, na to už právo nemá. Přesně to však předvedl svým bojem proti „bruselským jeslím“. 

„Barcelonské cíle“ neříkají, že by každá země měla dát do jeslí 33% batolat, ale že každá země by měla být schopna přijmout do jeslí 33% batolat, pokud po tom v dané společnosti existuje poptávka. České rodiny nechtějí dávat děti do jeslí? Výborně, nikdo je k tomu nenutí a je-li reálná poptávka po jeslích 10%, tak nemá cenu budovat jesle pro 33%. 

I kdyby se to někomu jinde v EU tisíckrát nelíbilo a chtěl nás nutit k budování zbytečných jeslí, připomeňme, že chtít by sice mohl, ale páku na nás by neměl žádnou. „Barcelonské cíle“ nejsou právně závazné, jedná se o politický závazek. EU nemá pravomoci (a neměla by je ani po přijetí Lisabonské smlouvy), aby mohla členským státům cokoli v této oblasti vnucovat. Ministra Nečase k jeho „boji proti eurojeslím“ asi inspirovala zpráva Evropské komise o plnění „barcelonských cílů“ z října 2008. Komise v této zprávě konstatuje, že mnohé státy tyto cíle do roku 2010 nesplní, ale dodává, že ona sama nemá v dané věci přímé kompetence a je na státech (a často na jejich krajích či obcích), zda s tím něco budou dělat nebo ne. Je to typický příklad výkonu tzv. podpůrných kompetencí EU: Evropská komise zajišťuje monitoring dané oblasti, srovnává výkony jednotlivých států, pomáhá s výměnou zkušeností, finančně podporuje projekty, které směřují k společně stanoveným cílům. Nic víc, nic míň. Je to typ kompetencí, které mohou vadit jen tomu, kdo si není jist svou vlastní politikou a bojí se srovnání s ostatními. 

Místo přebírání věcně nesprávné a demagogické prezentace problému ze strany ministra Nečase bych od médií čekal pár jednoduchých a věcných otázek:

1. Proč ministru Nečasovi vadí, že Evropská komise monitoruje tuto oblast?

2. Co mu vadí na myšlence, že alespoň 33% českých rodin by mělo mít možnost nevolit mezi rozvíjením profesionální kariéry obou partnerů a jejich přáním mít děti?

3. Co přesně mu vadí na výše citované formulaci „barcelonských cílů“ vzhledem k tomu, že tam je výslovně řečeno, že tyto cíle musí být interpretovány „s ohledem na poptávku a v souladu s [...] národními systémy“?

4. Existuje seriózní studie, která by měřila míru poptávky po službách tohoto typu ze strany českých rodin a srovnávala ji s reálnou nabídkou?

5. Jak je vytížena kapacita existujících zařízení tohoto typu v ČR? Existují čekací lhůty pro zájemce o tyto služby? Pokud ano, jak dlouhé? 

V americkém filmu „Vrtěti psem“ si poradci z Bílého domu vymyslí fiktivní válku s Albánií, aby dostali svého šéfa z problémů. ODS a její vláda má také velké problémy a ministr Nečas se to alespoň ve svém oboru pokusil řešit dle hollywoodských scénáristů. Občanům naservíroval takovou malou imaginární válku se zlým Bruselem.  Doplácíme na to všichni: další falešný argument, který bude ještě léta zaplevelovat domácí debatu o Evropské unii, další znevěryhodnění v očích ostatních partnerů v EU, kteří se opět ptají, proč jsme my Češi tak paranoidní a jestli umíme číst...