Čeští europoslanci v ofsajdu

Mnoho našich politiků si z „obhajoby národních zájmů v Evropské unii“ udělalo oblíbené klišé. Skutečné debatě o tomto tématu se však raději vyhýbají. Není divu: konkrétní výsledky jejich práce jasně ukazují, že právě na evropském hřišti jejich podprůměrnost a amatérismus vynikají nejvíce. Nejnovějším příkladem je výsledek rozdělování pozic v nově zvoleném Evropském parlamentu, který se v půli července poprvé sešel.

Jedním z podstatných ukazatelů míry vlivu dané země či politické strany je schopnost obsadit vedoucí pozice v jeho výborech, kde se odehrává jádro parlamentní práce. 

Mezi předsedy a místopředsedy 22 stálých výborů a podvýborů Evropského parlamentu najdeme jediného Čecha: Evžen Tošenovský z ODS je 4. místopředsedou výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Se svými 22 europoslanci se přitom Česká republika z hlediska celkového počtu europoslanců dělí s Belgií, Maďarskem, Portugalskem a Řeckem o 9.-13. místo. Z hlediska obsazení funkcí ve výborech je však až na 19.-21. místě. Belgičané mají ve výborech dva místopředsedy, Portugalci jednoho předsedu a dva místopředsedy, Řekové čtyři a Maďaři dokonce šest místopředsedů. Nemluvě o tom, že jsme si velmi pohoršili: na konci volebního období 2004-09 měli Češi jednoho předsedu a čtyři místopředsedy...

Proč se v novém europarlamentu prosazují Češi tak špatně? Důvodů je několik. Na prvním místě je vesměs slabá individuální kvalita. Mezi českými europoslanci prakticky nenajdeme skutečné odborné či politické těžké váhy ani v českém, natož pak v evropském měřítku. Dalším důvodem může být pošramocená pověst České republiky po promarněném předsednictví, průtazích s ratifikací Lisabonské smlouvy či kvůli dlouhodobě budované pověsti euroskepticky kverulantské země. Avšak hlavní příčinou je neschopnost českých politických stran, které neumí hrát na evropském hřišti. ODS a ČSSD sice zvolily každá jinou strategii, výsledek je však tristně stejný.

Sociální demokraté vsadili na a priori osvědčenou strategii působení skrze vlivný europoslanecký klub. Se svými sedmi europoslanci se v klubu Socialistů a demokratů (S&D) dělí o 8.-10. místo s Poláky a Portugalci. Ovšem zatímco portugalští socialisté mají ve výborech jednoho předsedu a jednoho místopředsedu, polští pak alespoň jednoho místopředsedu, na ty české se nedostalo. Cenou útěchy je post místopředsedy parlamentu pro Libora Roučka. Prestižní, ale víceméně bezvýznamná role.

ODS propadla iluzi, že je lepší být třetí v malém klubu, než osmá v tom největším. Opustila proto klub Evropské lidové strany (EPP, 265 poslanců) a založila s britskými konzervativci nový euroskeptický klub (54 poslanců). Pomiňme fakt, že jde o politicky málo srozumitelný a již nyní rozhádaný slepenec, jehož existence závisí na podpoře několika jednotlivců z vesměs marginálních politických stran. A že jménem ODS ve vedení Evropského parlamentu nyní mluví představitel polské ultrakonzervativní a národovecké strany bratrů Kaczyńských. Podstatné je, že rozhodnutím ODS prakticky zanikl český vliv uvnitř klubu EPP, který přitom zásadním způsobem ovlivňuje práci parlamentu (obsadil 10 předsedů a 31 místopředsedů výborů). Česká delegace v EPP dnes čítá pouhé dva poslance (z KDU-ČSL), což je stejný počet jako Kypr a Malta, hůře už na tom v EPP jsou jen Dánové a Estonci. Naopak, kdyby ODS zůstala, česká delegace by s 11 poslanci byla na 8. místě. Jen pro srovnání: z 14 maďarských europoslanců EPP se čtyři prosadili na pozice místopředsedů výborů.

Rozložení vlivu v novém europarlamentu bohužel jen dále ilustruje fakt, že zatím jsme v unii spíše do počtu, než abychom byli vlivnou a respektovanou zemí. Ale také to jasně dokazuje, že za to nemůže zlá vůle někoho jiného v unii, ale jen a jen neschopnost našich politických „elit“.