Zjištění, že rozumné hlasy zůstávají nevyslyšeny, je výzvou konat lépe a jinak.

Asi první text, který se mi od vás líbí :) Snad ne poslední. Občas klesáte k emocionálním výlevům.

A samozřejmě : Čest památce statečného a prozíravého člověka!

Poděkování a Čest jeho památce   

Nedávno jsem si při televizní debatě uvědomil, že jsme zatím ponecháni napospas sami sobě. Všem těm nedorozuměním, vzájemnému napadání, obviňování - často v dialozích zbytečných a bez dostatečných znalostí . Mám dojem, že to našim politikům vyhovuje (dokud to téma není nadmíru akutní). Že takové úvahy, nejistoty a obavy dávají zapomenout na jiné nedořešené záležitosti. Nikdo z politiků zatím nepřišel s nějakou konkrétní myšlenkou, návrhem. S nějakými pravidly a opatřeními. S něčím, co by mohlo uklidnit třeba jasně formulovanými podmínkami pro příjem přistěhovalců nebo uprchlíků.

Jak malí.

Já mám také pocit že politikům tento chaos, zmatek a strach o naše bližní etc. velmi vyhovuje. Nás zaměstnává a tak se nezajímáme o (na první pohled) podružné lapsy při správě státu a tím těmto politickým lhářům vyklízíme pole působnosti a krůček po krůčku rezignujeme na další a další aspekty svobodného života.